Historie

Co je psáno, to je dáno.
Co namalováno, to taky.
Co vyfoceno, to… taky, taky.

V jakých obdobích tedy bylo možno na Javořici stoupat po žebříku za výhledem?

  • 1923–1924 (I. dřevěná měřická věž)
  • 1938–1959 (II. dřevěná měřická věž + ocelový stožár 25 m)
  • 1960–1989 (stožár vysílače, neoficiálně [ale občas i oficiálně] sloužící jako rozhledna)

Historické foto:

Letecký maják na Javořici
Srpen 1942. Na Javořici stojí 25 metrů vysoký stožár – letecký maják sloužící k «vedení létadel při nočních letech». Byl postaven zřejmě krátce před válkou (na leteckém snímku z 1. 7. 1938 není patrný). Typizovanou ocelovou konstrukci s plošinou, na níž byl umístěn silný reflektor, vidíte na fotografii vlevo. Na té vpravo je podobný stožár, který dosud stojí u Bobrůvky na Žďársku.

▶ 29. září 1943 v 16:40 byl tento letecký maják tichým – a kvůli silné mlze bohužel také slepým – svědkem letecké havárie u Janštejna.

Javořice, 1951
Rok 1951. Kdo se křivě podívá na obrázek Stalina, skončí v Jáchymově. Mezitím na Javořici parta zavilých radioamatérů, která jako by existovala zcela mimo čas, prostor a politiku, v poklidu provádí své telegrafické experimenty na měřické věži, zatímco fotograf to ze druhé věže s prstem v nose fotí. I slepý na prvním snímku rozpozná mlhavý obrys Zdeňkova nad Dobrou Vodou. (Foto: OK1OAA / Radioklub OK2KKW)
Rok 1953. Letecký maják lze na historické mapě jasně rozeznat (nahoře). Dřevěné měřické věže (1923–24, 193?–195?) stály přímo nad nynějším trigonometrickým bodem
Javořice - pohled ze silnice I/23 u Mrákotína (1963)
Rok 1963. Javořice ze silnice I/23 u Mrákotína. Na vrcholu už se tyčí 60metrový ocelový stožár, postavený v létě 1960, aby se to dobře pamatovalo. Měřická věž i letecká hláska už byly pravděpodobně odstraněny. (Foto: Česká geologická služba)

60metrový vysílač stál na Javořici rovných třicet roků: od léta 1960 do léta 1990 (kdy už téměř rok stál vedle něj jeho vyšší náhradník). Disponoval ještě velmi jednoduchým anténním systémem, který byl umístěn pouze v horní části stožáru, takže se turisté příliš nerozpakovali a lezli na improvizovanou «rozhlednu». Tomu učinila přítrž výstavba nového, o 100 m vyššího stožáru primitivnější kotvené konstrukce, který je v současnosti hlídán čidly a kamerami. (Foto: Naše televizní vysílače, 1982)


▶ Slova pamětníků:
«V roce 1971 jsme tam byli s dětmi z pionýrského tábora v Kališti. Bylo nám umožněno vylézt na třetí plošinu. Nádherný výhled a vzpomínka na celý život.» — Svatava Jiroušková

«V Mrákotíně jsme jako kluci prolezli všechny skály – i tam, kde se pracovalo. Samozřejmostí bylo vylézt na nejvyšší jeřáb lomu nebo na rozhlednu na Jasance (nad Mrákotínem). Nikdo nikdy si neudělal úraz, ale to tehdy nebyly tablety a počítače. Dokonce někdy okolo roku 1960 jsme zvládli několik pater na javořickém stožáru.» — Jiří Lacina


Srpen 1975. Výletníci až z dalekého Liberce se utábořili na Javořici přímo pod vysílačem. (Foto: archiv Zdeňka Dohnala)
Bývaly doby, kdy si člověk k výstupu na javořickou «rozhlednu nebo anténu» mohl odskočit přímým vlakem z Liberce. Jak dosvědčuje mapa návštěv, i dnes se v tomto stotisícovém městě na opačném konci republiky najdou turisté, kteří kvapí k Javořici. (Foto: archiv Zdeňka Dohnala)
Mapa z 50. let potvrzuje přítomnost dvou stožárů – vojenské hlásky (to je ten severnější) a geodetické věže. V roce 1960 byl dobudován socialismus, takže Javořice mohla být povýšena o 30 cm. A od té doby to s ní jde zase z kopce. (Foto: mapový archiv ÚAZK)
Zdeněk Šeřík o vysílači a rozhledně
Zdeněk Šeřík to v roce 1984 viděl celkem jasně.
Javořice, květen 1990
V roce 1989 si Radiokomunikace konečně přisvojily i samotný nejvyšší bod Javořice. Smutný pohled. Tolik stožárů – a žádný z nich není rozhlednou… (Foto: Jihlavské listy, květen 1990)
Rok 1991. Muž v popředí vypadá, jako by telefonoval Viktoru Koženému, ale nejspíš jen chytá kloše na tváři. (Foto: Hlinecko.cz)
Rok 1993. Spodní část vysílače byla skoro bez antén. (Foto: 10. skautský oddíl Jindřichův Hradec)
Rok 1993. (Foto: 10. skautský oddíl Jindřichův Hradec)
Léto 1993.
Rostou! Léto 1993.
Léto 1993.
Léto 1993. Návštěvníci, kteří jsou zřejmě spřízněni s dlouholetým pracovníkem Českých Radiokomunikací, panem Antonínem Procházkou, stojí na čtvrtém ochozu vysílače, cca 50 m nad zemí. Kopec zcela vpravo je Vrch (726 m n.m.) nad Řásnou.
Léto 1993. 100 m nad zemí. Takhle bychom si tu rozhlednu představovali!
Léto 1994.
Léto 1995.
Rok neznámý, cca 1995–1998. Pohled od východu, z přímé cesty ke Světelské chatě. Olámané vrcholky stromů má na svědomí námrazová kalamita z prosince 1995.
Rok neznámý, cca 1995–1998. Pohled od východu, z přímé cesty ke Světelské chatě. Olámané vrcholky stromů má na svědomí námrazová kalamita z prosince 1995.
Léto 1998. Piknik u kóty 836,5. Za dívkou v modrém si můžete všimnout bílé «unimobuňky» – kontejneru s technologií  operátora Paegas (dnes T-Mobile). Dnes už je vše přestěhováno dovnitř poloprázdné budovy.
Léto 1998.
Léto 2001
Rok 2006. Turistický rozcestník s efektní ledovou čepicí.
Leden 2006. (Foto: Martin Janoška)
Leden 2006. Ty smrky celkem rychle rostou… (Foto: Martin Janoška)
Tak teď už jste viděli asi všechno. (24. 7. 2010, foto: Turistatek Javořice)

Máte doma další snímky Javořice, jejích věží, vysílačů atd.? Informujte nás o tom, prosím – ZDE.


Související odkazy:

Blog na WordPress.com.

Nahoru ↑

%d blogerům se to líbí: