Demence na Šacberku

16. ledna 2021

Když se nechce, je to horší, než když to nejde.

Nemůžeme se dočkat, až někdo soudný laskavě zvýší ten přichcíplý vysílač o 20 metrů, aby na Šacberku konečně mohla být postavena rozhledna vysoká aspoň 40 m.

Ti, kteří hovoří o nejvyšší možné patnáctimetrové vyhlídce, která by tím byla asi dvakrát nižší, než jsou stromy, které zde již standardně rostou, jsou idioti a měli by zemřít na mor během pumového útoku.

Jistě není náhoda, že poslední zbytky rozhledny – a tím i rozumu – mohli občané na tomto jihlavském vrchu spatřit za pana Adolfa v roce 1940, tedy před více než 80 lety.

▲ Pohled k Šacberku (jinak též Rudný 613 m n. m.) z Javořice. Jak je zřejmé, nedomrlému vysílači Českých Radiokomunikací chybí obvyklá špička. Alespoň jako na spodním obrázku vpravo by to mělo vypadat. Další variantou je umístit TV anténu na rozhlednu. Nejlepším řešením by samozřejmě bylo přemístit vysílač na vrchol kopce, tentokrát i s funkcí rozhledny.


«Jihlava se 80 let snaží obnovit rozhlednu na Šacberku» (iDnes.cz)

#Jihlava
#ČeskéRadiokomunikace
#nechcismus

S čistou hlavou

S čistou hlavou budete moci hledět k Javořici z rozhledny humpoleckého pivovaru Bernard, neboť tento pohled vás nebude rušit zbytečnými detaily. Tato rozhledna jistě nabídne (stejně jako věž kostela sv. Mikuláše) vynikající obzor města a jeho okolí; z celé Javořice však, podle hrubého odhadu, může být vidět nanejvýš špička vysílače. Možná ji návštěvník postřehne jen večer, když těsně nad lesem, kdesi v dáli, se zamihotá blikající červené světélko…

Aktualizováno.
Podle přesnější předpovědi vychází, že pivovarská rozhledna by musela být dvakrát vyšší, aby bylo vidět to, co na obrázku. Kopec u dálnice je zkrátka příliš vysoký. (Byl-li by tam vykácen průsek v délce asi 1 kilometru, možná by tedy stačilo jen nějakých 15 metrů navíc. ;⁠) )


Deník (2019)

31. 12. 2019
Ohlédnutí za silvestrovskou akcí na snímcích Jiřího Daňhela a na videu Jos. Matouška.

Mediální šum ohledně «zákazu vstupu» letos nejmíň polovinu účastníků odlákal. (Pan Mazal z KČT Telč to ilustroval na příkladu samolepek, kterých se prodalo 530, zatímco jindy i 1200.) Úbytek turistů ale nebyl na závadu, aspoň se «oddělilo zrno od plev». Ti skalní přišli jako vždy; mnozí nejvyšší bod jihozápadní Vysočiny navštívili mezi 21. a 30. prosincem a v první dva lednové dny.

24. 12.
Javořice opět cílem před-štědrovečerních procházek (stejně tak i v neděli 22., soudě ze zápisů v návštěvní knize). Průjezd dvou psích mnohospřeží s vozíky, asi otec se synem. V zatáčce u přístřešku na mne volali «Ať žijí!», ale taky to mohlo být něco jako «Ačí!» a určeno psům. Mlhavý obrys Alp. Mám teorii, že když všichni sedí doma u pohádek, nejsou ve vzduchu emise z dopravy a průmyslu, čímž se dohlednost zlepší.

18. 12.
Jarní den, 10 °C. (Před rokem touhle dobou se na Javořici už týden běžkovalo.) Všichni na procházkách. Na Javořici ale celkem nikde nikdo. Klid od pil i strojů. Přes mýtiny skáčou srnky.

Ohýbej stromek, dokud je mladý 18. 12. 2019 Nad Světlou, 18. 12. 2019

17. 12.
Inverzní mlha. Nad 800 m n. m. polojasno. Silueta hor na západním a severozápadním horizontu (Kleť, Špičák atd.) nebývale ostrá. Dnes musela být výborně vidět i Sněžka. Škoda, že rozhledna byla zrovna zavřená. Duet motorových pil kdesi jihovýchodně pod vrcholem. Polední 140sekundová zkouška sirén na počest obětí ostravského incidentu. Na vrcholu Javořice slyšitelná (ve směru od Počátek) i přes poblíž hlučící vyvážečku.

Studánka «Pod Javořicí» Mlha nad Světlou Vlevo Kleť, vpravo Chlum 1191 m n. m.

8. 12.
Výborná dohlednost. Takže Alpy jako obvykle. Dokonce i v noci je z Javořice něco vidět…

Jak rychle se vlci objevili, tak rychle zmizeli. Mýtická vlčí smečka na Telčsku prý mohla být téměř rozprášena, domnívají se ochránci přírody a ukazují na spiknutí chovatelů a myslivců. Zprávu přinesl bulvár Aha! (a nikdo další). Ještě že vlci nečtou zprávy.

3. 12.
Pěkné počasí. Zdálo se mi to, nebo v dálce zahřmělo? Na zmrzlé zemi poprašek. Dva pilaři nad Světlou, jeden velmi družný: «Nazdar, co tu hledáš? Nevidíš, že se tu řeže, ku⁠rva?» Z nejtmavějšího Celý článek →

Starý pár hledá pokoj v Jihlavě

30. 11. 2020

Pokoj,
nebo smrt

Každoročně Javořici navštíví přes 500 turistů z Jihlavy.
Kdyby jediný z nich pomohl těm dvěma z inzerátu, vesmír by se stal lepším, jak věří všemožní pozitivisti (99 % jich bydlí ve městech).
Ale především byste jim pomohli vybřednout z pekla.

My jsme jim pro začátek poskytli alespoň pěknou e-mailovou adresu.

Neradi vás prosíme, ale pomozte – můžete-li.

Pokračovat ve čtení „Starý pár hledá pokoj v Jihlavě“

Deník (2020)

31. 12. 2020
Ohlédnutí za silvestrovskou akcí na snímcích Jiřího Daňhela, anebo, s úžasným amerikánským vytím k poslechu a tanci, ve videu Josefa Matouška.

30. 12. 2020
«Na vrcholu bylo jak o pouti. Strašně moc lidí. Některé rodiny vytáhly řízky na svačinu – a bordel po nich všude. Odvezli jsme z lesa opět tašku bordelu.» (sandy1, bike-forum.⁠cz)

15. 12. 2020
Hustá mlha. Na silnici u Karhova stojí až do noci houf kamionů, nakládají dřevo.

13. 12. 2020
Po minulém suchém roce se Silvestr na Javořici – v rámci možností, svázaných ideologií kovidismu – vrací ke své původní formě a účelu. Letos tak bude hned čtyřnásobný: «Přispět do sbírky Novoroční čtyřlístek tentokrát výletníci na Javořici mohou o víkendu 26. a 27. prosince, a také poslední dva dny roku, tedy 30. a 31. prosince. Zástupci KČT tam v těchto dnech budou od 11:00 přibližně do 13:00.»

6. 12. 2020
Celý víkend foukal poměrně silný jihovýchodní vítr. Na lesích Javořice se však, mimo ulámaných špiček osamocených stromů, významněji neprojevil. Hustá mlha.

19. 11. 2020
Snaha vyhnout se močálu, v nějž se změnila cesta rozježděná harvestory, završena šťastným shledáním s jinou, leč stejně bažinatou trasou rozježděnou harvestory. Na podmáčeném jihozápadním svahu Javořice rostou některé obzvláště rozložité (a zřejmě i staré) stromy. Letokruhy dosvědčují, že stromy, pokácené nedávno jen o kousek dál, byly staré většinou mezi 80 a 150 lety.
Smrk chobotnicový Dva stromy v jednom 140 let starý pokácený strom (letokruhy)

12. 11. 2020
Průzkum pomníku severovýchodně od Zhejralu. O pár dní později už kamennou připomínku lesního dělníka zobrazují i Mapy.⁠cz. (Třebaže velmi minimálním způsobem, jako by ten pomník na mapě snad ani nechtěli mít.)
Klatovec/Zhejral: Pomník V. Lovětínského

Václav Lovětínský, 24. 9. 1915 – 24. 12. 1940

7. 11. 2020
Z Javořice mohly být dnes ráno pěkně vidět Alpy… nebýt té urputné inverzní mlhy.
Fata morgána (Javořice, 7. 11. 2020)

Mlžný příkrov a fata morgána

2. 11. 2020
Jihozápadní svah dokácen, je vidět k Hradci a Třeboni. Probleskuje i rybník Karhov. Vykáceno je dokonce malé políčko lesa přímo na vrcholu, severozápadně od vysílače, jako by někdo zkoušel, zda uvidí k severu (a neuvidí, to by musel kácet ještě čtyřikrát dál). Severovýchodní kvadrant byl vykácen už během léta, zůstal jen mladý les při vrcholu. Přesto, že se zde harvestory tužily o sto šest, severovýchodní obzor vidět není; Javořice v tomto směru klesá příliš pozvolna na to, aby člověk mohl sklopit zrak k horizontu. Ušetřen těžby zůstal jen jihovýchodní kvadrant, kde je listnatý les. V podstatě tak nyní stačí dva trošku vyšší posedy; jeden ze severu, druhý na jihovýchodní straně. Kdyby se navrch spojily lávkou, bylo by to vlastně už zcela dokonalé. Jenom doufám, že se tímto směrem již nevyvíjí nějaká mnohamilionová dotace, neboť se domnívám, že takové věci by se měly stavět v Akci Zet.

15. 10. 2020
Mezi 8. a 15. říjnem padla značná část lesa na JZ svahu Javořice. Už dřív byl vykácen SZ svah podél cesty ke Studánce Páně, což vypadá zajímavě, leč celkem nepatřičně. Někde je už oplocen, je tam něco vysázeno. Podpěry plotu trčící do cesty čekají na kola harvestoru.

23. 9. 2020
Aktualizována Kůrovcová mapa. Zdá se, že objem těžby během období sužovaného ideologií kovidismu trochu poklesl.

6. 8. 2020
Z hlediska reklamy je to vlastně geniální počin. Vždy, když na člověka přijdou páchnoucí větry, vzpomene si na Velký pařezitý rybník; na tu odkrytou smrdutou stoku pod hrází. Shoda zápachu je většinou stoprocentní. (U veganů možná ne.) Mohlo to být aspoň padesát metrů zatrubněné, ale my jsme řekli ne. «Voda smrdí jako vajíčka,» říkají děti na Pařezáku. Němci zase «Es stinkt!» a všichni ostatní «Oni do toho snad něco vypouštějí!». Ani po roce se nikdo nemá k nápravě; jako by tu ten cynický vyvíječ sirovodíku, demolující pověst rybníka s čistou pitnou vodou, měl být snad už navždy.
Po deštích voda přepadá přes přeliv. Mohutnost přítoku/odtoku až překvapí.


Velký pařezitý rybník (graf napouštění) Jak se napouštěl Velký pařezitý rybník

Pozn.: V dubnu až květnu 2020 byla hladina udržována – buď kvůli technickému nedorozumění, nebo cíleně – 1 m pod běžným stavem (tj. cca na ⅔ objemu rybníka). V červnu přišly velké deště, které hladinu rychle dorovnaly. Rybník dosáhl plné hladiny za 248 dní, uměle prodloužených na 313.


17. 7. 2020
Po dešti se v lese nad Světlou vyrojily všechny generace houbařů. «Tady je to ale zdevastované!» neskrývá údiv nad vykáceným lesem na západním svahu Javořice starší paní na procházce s manželem. Z nebe se zase snáší ta zvláštní klesající intonace, jako když překvapený údiv přechází v lehké rozčarování. Polští montéři už budou na vysílači asi navždy.

14. 7. 2020
Procházka od Pařezitého rybníka na Javořici. Podél podmáčeného jižního břehu, a následně co nejpřímější cestou k Míchově skále. Však jsem si ji před dvěma roky nakreslil na Mapy⁠.cz. Abych si nevymýšlel vlastní cestu, sledoval jsem fragmenty jezevčí pěšinky a náznak průseku, a ejhle, nová zkratka byla na světě. Pousmál jsem se, když jsem tuto srnčí stezku nyní spatřil nepatrně vyšlapanější a položená dřívka dokonce naznačovala její průběh, aby se snad nebohý turista nedobral ke skále mimo «oficiální» mapovou trasu. Na Míchově skále si hlasy výletníků pochvalují, že tu dnes není takový provoz, a jmenují Roštejn, Javořici a jiné dominanty. «A tamhle je Špičák, největší kopec v okolí!» Jakási žena to někomu překládá do angličtiny. Snad jedině Holanďanovi. Pod Míchovou skálou, v místě zvláštní prohlubně – snad po dávné těžbě kamene? –, je svah nyní vykácen, a tak se z okraje této kameny poseté polopropasti rozprostírá výhled na rybník. 500 metrů západně od rozcestí k Míchově skále probíhá těžba harvestorem. Pokud si dřív v návštěvní knize někdo stěžoval na nudnou a takřka skličující rovnou cestu smrkovým lesem, v němž se nic neděje, nyní již tyto deprese může hodit za hlavu. Na 1,5 km dlouhé rovině se střídají holiny, les jehličnatý i listnatý, přehlídka terénních vozů a další lesní techniky. U studánky Ve Štráfu dva harvestory a dodávka Slováků. Přemýšlím, co za okres je TS, a nemám ponětí. Tvrdošín. V lese se, mimo pár uschlých smrků, vegetace jenom zelená. Na celém severovýchodním svahu Javořice, u cest a v propustcích pod nimi, zurčí tisíc potůčků. Odvodňují, nebo spíš zalévají? Nakonec se slévají v mohutný přítok Pařezitého rybníka. Nabírám u cesty vodu do PET lahve. Kdepak rašelina. Jemně nažloutlou barvu a chuť lesní prsti nese už voda ze svahů Javořice. Smrk stojící uprostřed rozcestí u Březové boudy označen k pokácení. Nechápu proč. Jemně prší, vzduch nad asfaltem voní známou kyselou vůní.

30. 6. 2020
V jednu hodinu v noci policisté pomáhají a chrání prázdné dřevařské kamiony v Mrákotíně. Čekal jsem, že po včerejším vydatném dešti hladina Pařezitého rybníka vystoupila o 20 centimetrů, a je tomu právě tak. Kdy jindy pomocí stébla trávy změřit výšku přelivů, než v noci. Levý bezpečnostní přeliv, který byl zvýšen pro ochranu Řásné před povodní, tedy zasahuje 40 cm nad normální hladinu, zatímco hrana pravého přelivu, který odvádí vodu mimo Řásnou, žádnou rezervu neponechává, jsouc ve shodné výšce s normálem.

23. 6. 2020
Na Javořici probíhá (už asi týden, a pár dní ještě bude) demontáž starých analogových (televizních?) antén; pravděpodobně budou nahrazeny digitálními anténami rozhlasu. Sundávají je polští záchranáři (polsky se to řekne Górskie ochotnicze pogotowie ratunkowe Krynica Zdrój).

16. 6. 2020
Zapršelo, hladina Pařezitého rybníka povyrostla za dva týdny o 20 cm – a tráva v něm snad ještě víc. Už se tu zas cáchají maminky s dětmi. Cesta po hrázi byla vysypána jemným pískem pro pohodlnou chůzi naboso. Kdesi daleko pod Míchovou skálou burácí nějaké turbozvířátko, skrývá se mezi stromy. Sahám po puškohledu a ze hráze určuji. Traktor Valtra T151 s hydraulickou rukou Palms. Areál vysílače obsadili lesní dělníci: auto z Polska, kamion a náklaďák s mobilním štěpkovačem klestu. Na JZ konci Štráfu F otečkované tucty stromů k poražení. Létali tu žluťásci, teď tu budou létat třísky. Všude v lese bzučí pestřenky, na pěšinách u kaluží včely.

13. 6. 2020
Po půl roce byla aktualizována Kůrovcová mapa. Skoro to vypadá, že se z České Kanady brzy stane něco docela jiného, kde už neporostou smrky jako v Kanadě.

4. 5. 2020
Z Pařezitého rybníka ubývá voda – 2 cm za dva týdny. Zato na východní stráni Širokého kamene (772 m n. m.) a přilehlém jižním údolí až k vodárně u Čejkovny dosud probíhá těžba, jako by zde měla vzniknout přehrada. Vykácená část lesa JV pod Míchovou skálou odkryla výhled k rybníku. Sjet na kole omylem z přímé trasy Javořice–Pařezitý rybník ke Lhotce a dvakrát při tom obkroužit Horní Mrzatec, jeví se být na první pohled takřka nemožné. V druhém případě je to celkem únavná anabáze. Řidič lesáckého Mitsubishi, stíhající Tatru se dřevem, čímž míjející na lesní cestě cyklistu nejmíň sedmdesátkou, je buď zatraceně zkušený, uvažuji, nebo naopak žalostně nezkušený. Ale pak vidím, že má na autě skejťáckou samolepku «Spitfire», takže možná ještě nemá řidičák. Za Sumrakovem si vykračují dva chasníci, jeden způsobně vlevo, druhý si to víří prostředkem. Inspirován střelcem v Mitsubishi, neslevuji ze 40 km/h ani o píď. Vyznavač Brownova pohybu uvolňuje vozovku na poslední chvíli, tedy podle svého pomaloběžného mínění; z pohledu řidiče mohl ještě nějakou vteřinu posečkat. Jeho májové provolání «To je ču⁠rák!» simultánně tlumočím do trubkové řeči. Jsme v tom spolu…

20. 4. 2020
Ze suchých stromů lezou larvy kůrovce, brouk je pod kůrou i v lapačích. Duo traktorů Stagry orá louku nad Světlou. Z rakouského kamionu, co přijel pro dříví k hájovně v Řásné, vystupuje čistokrevný Ukrajinec nebo Polák. Vypadá úplně jako Lou Fanánek Hagen.

20. 3. 2020
Na západním konci štráfu F vyznačeny stromy k poražení; mnohé neoznačené napadeny kůrovcem. 1. 4. 2020 Asi pět stromů zde pokáceno.


Deník 2019 ZDE.


DAČICE: Obchvat? Ne, raději STOPky!

23. ledna 2019

V prvé řadě nevím, proč by měl dačický kruhový objezd připomínat kruh – zrovna v Dačicích, proslavených naopak vynálezem jistého čtverečného objektu. A dále, proč by měl být tak obrovský (třebaže na první ilustraci je až nesmyslně malý). Kamiony se na něm snad dokolečka motat nebudou, stejně jako doposud. Pro průjezd nadrozměrného nákladu by se uplatnil odstranitelný střed.


Okatě kulaté varianty do náměstí příliš nezapadají. Pokud se ale nějakým způsobem zvýrazní hlavní tah, začne to být vizuálně přijatelné.


Rád čtu úvodníky dačických Ozvěn. V tom minulém nám Jan Bartošek zase jednou stručně a břitce sdělil, jak to leží a běží. Tedy, že v zimě u nás zkrátka sněží víc než jindy a i naše nejúmornější dálnice se během tohoto svízelného půlroku mění v past smrtonosnější, než obvykle. Aby bylo líp, museli bychom prý onu ležatou zeď mezi Prahou a Brnem přestěhovat o nějaký ten ťok na jih, do veselejšího podnebného pásu, kde nemají sníh a nikdo tam kloudně nepracuje, díky čemuž tam cesty rostou desetkrát rychleji než tady. Nečekaně neotřelá myšlenka v samém závěru článku potěšila. Pro začátek by ale možná stačilo přesunout Celý článek →

«Mnichova skála» a Pařezitý rybník v roce 1900

26. listopadu 2018

Je libo doutník na mýtině?

Mnichova skála. Črty z domova. Napsal Frant. Novák (Fanči Markové.)
V Brně, 27. ledna 1901


Jak jsou ta místa dnes vzdálená! Rozletím-li se drahou – tu za den jich nedostihnu… ale vzpomínka přenáší mě k nim přes celou Moravěnku v jediném okamžiku.
Podávám ti ruku, krásná průvodkyně má!
Zajděme si jedenkrát ve kraj mládím posvěcený, k západní straně do Českomoravských hor, podívejme se na místa ona — ukrytá jako závojem začarovaným a proto širšímu světu neznámá, pokochejme se vůní staletých lesů tam rostoucích, občerstveme se lahodným výdechem rybníků mezi lukami a lesy ukrytých! Celý článek →

Blog na WordPress.com.

Nahoru ↑