FOTO: Javořice nad kostely

S Javořicí vyfoceno již 53 kostelních věží

Díky 166metrovému stožáru je Javořice z dálky dobře identifikovatelná. Odkud odevšad shlíží na skvělé kostely v okolí, stavěné nezřídka rovněž na vyvýšených místech?
Jinými slovy: které kostelní věže a vížky z Javořice (také) uvidíme? Tyto fotografie napoví. Celý článek →

Rybník s (audio)příběhem

22. srpna 2020

Letní povídka
Rybník s (audio)příběhem

Teplá srpnová noc kdesi na pomezí jižních Čech a západní Moravy. Na louce u rybníka pozoruji hvězdy. Když se jich nabažím, přesunu se na lavičku blíže břehu, abych mohla pohodlněji planě meditovat a filosofovat. «Po osmé večer je přece dovoleno vše / je dovoleno čistému vše čisté / Proč jen slyším tu samé duše nečisté? / Na břehu rybníka snad řvou fašisté» vybavím si špatnou báseň, která jako by z pera vypadla Ivanu Jirousovi, ale ona mu z něj snad nikdy nevypadla, protože má zkrátka chabý rým, a hlavně nekončí zvoláním «Uí!» nebo «Ou!». Báseň, která mne tu jednou napadla, když jsem v tomto rybničním zákoutí slyšela rozjařené rekreanty halekat obzvláště hlasitě a zároveň naprosto tupě. I když, jak o tom člověk přemýšlí, ono vlastně není tupého halekání. Řvát u rybníka banality jako na lesy, na tom není nic tupého; maximálně tupě přirozeného.

Opilí muži si zkrátka jen musí dokázat, že jsou opilí, třeba i se svou ženou po boku. Ono to hlasité «BA!» nebo «HUA!» zní v noci přece tak skvěle, s ozvěnou od lesních stěn. A ještě když s sebou vezmou děti. To se pak letní nocí nese rafinované «KNIHOVNA!», «PĚT! ČTYŘI! TŘI! DVA! JEDNA!» a konečně «ODPÁLIT ATOMOVKU DO VESMÍRU!». Ale také obavy maminky, aby si z těch skřeků nějaký myslivec nevzal ponaučení, že se někdo topí, a nezavolal hasiče. Maminka přenese své obavy na dítka, která se začnou bát mimozemšťanů nebo «zlých lidí, kteří sem přijdou». Hlava rodiny pochopitelně odpoví, že dokud je tu s nimi, nemají se čeho bát, ale strach dítek neustává, a tak za chvíli naštěstí všichni odejdou zpět do chatek.

Ale že občas v noci přitáhnou jakési karikatury trampů, které začnou dělat takový rámus, až z toho i mladá ostýchavá dvojice vyjde ze stanu, aby zjistila, co se to venku děje, načež je jí sděleno «Dlouho vás s*át nebudeme, hned za svítání valíme do p*dele.» a z reproduktorů spustí horrorcoroví Řezník, Hrobka a Pitva, to vše doprovázeno hurónským «zpěvem» těch, kteří «dlouho srát nebudou», nad tím – řečeno s básníkem Jirousem – člověku zůstává rozum i ču*ák stát. Ale když se nad tím člověk opravdu zamyslí, ono je i takové neurvalé chování vlastně docela lidské. A nic lidského by nám přeci nemělo býti cizí, pokud do toho alespoň nešlápneme. Hlavně u toho rybníka.

Sleduji, jak hvězdy kmitají na vodní hladině. Nahoru a dolů. Jako milenci. Milenci? Někdo jde. Jdou dva. Nevidím je a asi ani oni mne. Vidím jen jejich světlo, od nehož pokorně odvracím hlavu, jako když malé děti zavírají oči, aby nebyly spatřeny. Už už se vám zdá, že světlo svítí přímo na vás, ale často je to asi jen boční paprsek, a majitel svítilny o vaší přítomnosti nemá tušení. Nevidím je, a pokud ano, odvracím obličej, aby neodrážel světlo baterky. Slyším, že mají ručník a domlouvají se, že ho dají přes kámen, patnáct metrů ode mne. Nemám o tom nejmenších pochyb. Jak řekli, tak jistě i učiní.

Milenci v noci splynuli s mezí. Ztratili se z dohledu, aby se zjevili k poslechu, podobně jako musí obloha pohasnout, aby se rozzářily hvězdy. Zvuk intenzivních polibků vystřídal svist zipu a za okamžik se ozval její první tichý vzdech. Za měkkého rytmického klapání v oddychování zrychlila a občas přešla ve slastný sten. Zvuk chůze v žabkách se mísil s kvákáním žab. Intenzita jejích vzdechů postupně sílila k bodu, kdy některé, už podobny výkřiku, se setkaly s tichou ozvěnou. Vydechla «Bože!» – a po třech minutách bylo ticho. A pak to začalo znovu. Celý článek ›

Javořice z telčského náměstí

3. února 2020

Z Telče vybíhá alej V Lipkách, vedoucí okolo hřbitova s pěknou budovou obřadní síně z let 1978–1982. A to v zajímavém směru, neboť kdyby alej pokračovala pořád dál, došla by až na nejvyšší bod širé Vysočiny.

Podobnou hříčku ale obsahuje i samotné náměstí. Při pohledu od hotelu Celerin se v průhledu mezi věží sv. Jakuba a střechou zámku zjeví přes 9 km vzdálený stožár vysílače. Třebaže to trochu hatí stromy v zámeckém parku. Kdyby byl vrchol Javořice holý, spatřili bychom budovu vysílače i oddychující turisty.

Z 522 m n. m. až k 837 m n. m. – v jediném pohledu



PF 2020

PF 2020 (verze I)
PF verze I. Toto není apríl: podle letmého odhadu by Pařezitý rybník mohl být na plné hladině už 1. dubna 2020, tedy 200 dní od začátku napouštění. (Podle skromnějšího odhadu až 1. června.) Tak uvidíme…
PF 2020
PF verze II. Foto: Sta⁠nislav Pelikán

Inspirace pro Javořici

15. května 2019

Chtěli rozhlednu, ale postavili jim tam vysílač. Zdánlivě bezvýchodná situace má přesto řešení. Vysílacích věží dodatečně upravených na rozhledny (nebo opačně) není mnoho, ale existují. Přitom je zde určitě prostor, jak to technicky a esteticky zvládnout ještě lépe…


Na vrchu Merkur (668 m n.m.) u Baden-Badenu stála od 19. století kamenná rozhledna, a když se inžinýři v 80. letech rozhodovali, kam umístit vysílač, někoho tak osvíceného, jako jsme nyní my, napadlo, že hyzdit pěkný vrch dvěma samostatnými věžemi je hloupost. A tak vysílač vznikl jako přístavba již stojící rozhledny.

Na Javořici jde o situaci přesně opačnou, v jádru však zcela shodnou. Navíc o to jednodušší, že i ta nejvstřícnější «rozhlednová» přístavba zde může být – a věříme, že také bude – až do svého oficiálního zpřístupnění (a nejlépe i poté) maskována jako pouhé rozšíření vysílače, do kterého je každému obtížnému byrokratu kulové, neboť takovým věcem nerozumí.

Rozhledna Baden-Baden (Merkur)


Aktualizováno.

Ještě lepší příklad: televizní vysílač Bantiger v Bernu. K ocelovo-betonové věži vysoké přes 180 m bylo později dost neohrabaným způsobem přistavěno přístupové schodiště a vyhlídková plošina ve výšce 33,7 m.

A dojmy návštěvníků? Vybíráme dva obzvláště inspirující: «Žádná infrastruktura, jenom WC.» «Myslel jsem, že to schodiště není určeno pro veřejnost.» Ano, přesně takhle by to mělo být i na Javořici.

Už bylo dost všech těch rozhleden i «rozhleden» anotovaných v každém propagačním letáku, v novinách a na internetu. V jednom případě se dokonce konala i přednáška pro děti ve škole, aby postřehly, že kdesi byla postavena vyhlídková věž.

Cesta pro Javořici je cestou přesně opačnou. Žádné informace, žádné obrázky a televizní reportáže, žádné fejsbuky a návodné onlajn hova⁠diny. Člověk na Javořici musí přijít sám od sebe, stejně jako před milionem let. A když nepřijde, bude to jedině dobře. Do poslední chvíle musí tápat, co to vlastně bylo k vysílači přistavěno, za jakým účelem, a smí-li to použít.

Ani v mapě nebude nikdy žádný odkaz na rozhlednu. Jediné, co přibude, bude ta podivná konstrukce, která musí vypadat tak technicky, že i u bezbariérové lávky budete váhat, jestli to není jen nějaký větrolam a zda je to vůbec určeno k chůzi.


Kdo se příliš nabízí, věc jistá, aneb tě zklamal, aneb se chystá. (F. L. Čelakovský, Mudrosloví národu slovanského)


Když to zvládnou Němci a Švýcaři, co teprve pověstné zlaté české ručičky (zoufale prosící ty ukrajinské)


PF 2019

Všechno nejlepší do nejlepšího třicetiletého výročí žití v nejlepší možné době Vám přeje ještě mnohem lepší Rozhledna Javořice.

PF2019
PF2019

Pocta «Pařezáku»

13. října 2018

Jak jsem se mýlil v rybníce

Není tomu tak dávno, co jsem Velký pařezitý rybník považoval toliko za jakousi povinnou zastávku všech uřícených cyklistů a dalších athletů, kteří, přiřítivše se z cesty na Javořici či Míchovu skálu, nepohrdnou příhodnou vodní plochou a provedou zde pár cvičených temp v nějakém vytříbeném plaveckém slohu a při tom se – rovněž povinně – vyfotí na sociální sítě. Jak žalostně jsem se mýlil!

Celý článek →

FOTO: Rozhledy odjinud

13. května 2017

Všude výhled, z Javořice nejlíp

Třebaže rozhledna zatím nestojí, pokud se na Javořici dobře postavíte mezi vlky a smrky, získáte nejmíň půlkruhový obraz okolní krajiny. Pěkný hled je ale i z dalších blízkých míst:

Například z vrchu nad Řásnou (Vrch 726 m), který leží 3 km východně od Javořice. Pohled na větrníky u Pavlova a okolní krajinu poskytne Javořice tentýž, sotva však Celý článek →

Blog na WordPress.com.

Nahoru ↑