Anketa k ostatnímu

Hlavním výstupem ankety, která probíhala v létě 2016 v přístřešku na vrcholu Javořice, byla debata o možné podobě rozhledny.

Účastníci ankety dále mohli připsat své poznámky, které jsou shrnuty v textu níže.


OBČERSTVENÍ

Jako červená nit se anketou i návštěvní knihou vine volání po občerstvení.
Cynik ve mně mi říká, že mnoho návštěvníků Javořice zdolalo Alpy i Jeseníky, a tak, zmlsaní, požadují stejné pošušňání jako na lyžovačce v Rakousku, a zřejmě i jakýsi jednotný stravovací standard na kterémkoli kopci v EU i mimo EU. Jako realista si ovšem uvědomuji, že obecně je touha po občerstvení naprosto legitimní a pochopitelná, byť hlas zpovykaných výjezdních žroutů z ní trčí až příliš zřetelně.

Můj názor na občerstvení je jednoduchý. Sice trochu nechápu, proč má někdo tu potřebu lézt na kopec, aby na něm debužíroval, ale budiž.
Navrch jsem v tomto ohledu velmi nenáročný – kdekoli na světě jsem, stačí mi párek v rohlíku. Pouze ve Vídni na jižním nádraží jsem si dával buchty s marmeládou a kakao, které si tam už nikdy nedám, neboť nádraží zbourali a místo něj postavili cosi nechutně moderního.
Ale zpět k občerstvení na Javořici. Má-li vzniknout rozhledna, dílo geniální po architektonické i byrokratické stránce, proč by spolu s ní nevznikla taková nepatrnost, jako je občerstvení. Z toho mi logicky vyplývá, že občerstvení by vzniknout mělo – a také vznikne.

Kdosi zmiňoval jakýsi «lesní bar» někde v Jeseníkách. Zjistil jsem si o něm víc a ten koncept samoobslužného občerstvení se mi líbí. Vlastně jsem už dávno přemýšlel o něčem podobném. Co samoobslužné občerstvení – i samododejné!

A tak mne mrzí, že jsem si zatím uvnitř javořického přístřešku nevšiml žádného koše s rohlíkem, tatrankami, lahvemi piva či limonády. I ten tavený sýr v létě pár dní vydrží.
Přiznám se, že jsem v tomto spoléhal na ženy, ty živitelky národů.

Ale možná jsou návštěvníci Javořice, kteří zde žadoní občerstvení, profesionálové každým coulem, pro které je žádné řešení lepší než řešení polovičaté.
Dobrá. V takovém případě ovšem nějaký profesionál mohl vzít dieselagregát a umístit jej k budově vysílače, kde přes lomoz klimatizace nebude slyšet, a od něj vést napájení ke skvělému pivnímu samočepu, jaký je v Novém Světě, či k nějakému chladicímu/hřejícímu (podle ročního období) automatu či boxu s pitím a potravinami. (Ještě k samočepu – v Novém Světě prý funguje na občanský průkaz, což považuji za skutečný vrchol absurdity [jako by už samotný automat v přírodě nebyl dost absurdní] a elektronické buzerace, která do přírody nepatří. Dodržování zákona lze jistě vyřešit jinak. Ti, kterým na něm tolik záleží, mohou například utvořit hlídku.)

A možná dokonce nějaký überprofesionál by si mohl myslet, že se vlamuji do otevřených dveří, zatímco on dávno založil společnost Občerstvení Javořice a.s., schopnou zajistit celoroční catering, tj. dodávku a prodej občerstvení v jednom. Že ani s výsledkem práce takového virtuózního splnitele tužeb návštěvníků Javořice jsem se na nejvyšším jižním vrcholu Vysočiny zatím nesetkal, mne do třetice znovu a opravdu velmi mrzí.


OBČERSTVENÍ JAKO SOUČÁST ROZHLEDNY? JDE TO I JINAK

«Udělejte na té rozhledně cukrárnu s výhledem dolů,» napsal nějaký školák či školačka.
Život je sladký, když je vám 12 let (soudě podle písma), rozhledna s restaurací nahoře je rovněž velice příjemný a osvědčený koncept, který se však prachmálo slučuje s mou představou rozhledny na Javořici. Jsem bytostně proti tomu, aby jakékoli občerstvení bylo v ose rozhledny, ať nahoře nebo dole.
Proto se mi také vůbec nelíbí rozhledna Velenov – něco tak hloupě pragmatického aby člověk pohledal. Rozhledna na Javořici, to je v mé mysli konstrukce a schody (případně bezbariérová lávka). Vše ostatní nechť leží mimo ni.
Je nicméně osvěžující vědět, že ne všichni mají stejný názor jako já, když se v návštěvní knize dokonce párkrát objevila výslovná zmínka o občerstvení v přízemí rozhledny (byť to nemusí nic znamenat – dotyčný třeba jenom neví, že občerstvovací část nemusí být součástí rozhledny).

«Rozhledna s výtahem se sklem + kavárna.» Ano, v Dubaji, v Číně, v německém velkoměstě by to mohla být úžasná stavba, ne však na Javořici.
Pokud jde o rozhlednu na Javořici, jsem bytostným odpůrcem jakéhokoli elektřinou i jinak než lidskou silou poháněného výtahu, třebaže hned vedle stojí budova s vysílačem, která elektřinou nešetří. Právě proto!


LANOVKA A PARKOVIŠTĚ? NIC NENÍ NEMOŽNÉ

Zaujala mne jedna poznámka, byť možná nebyla míněna vážně: kromě občerstvení si někdo přál lanovku a parkoviště.
Přesně o lanovce jsem uvažoval jako o alternativě rozhledny. Nástup/výstup někde u Studánky Páně a nad stromy by obkroužila vrchol.
Tento nápad jsem ale hned zavrhl, když jsem si představil jistě značnou spotřebu elektrické energie, a vůbec použití elektřiny na transport člověka v přírodě. Něco takového se mi vyloženě a naprosto protiví, veškerý pohyb turisty ve volné krajině se má opírat pouze o jeho vlastní sílu. Nejsme někde v městském parku nebo zoo.

Pokud někdo zmínil parkoviště, jistě je možno vylepšit přístup automobilem do blízkosti vrcholu.
Nynější zvyklost umožňuje odstavit auto 2 km od vrcholu a dál jít pěšky; protože je to do kopce, je to celkem pěkná procházka, která by klidně mohla být o třetinu kratší, což by vyřešilo parkoviště na jižním svahu Javořice nad Světlou. Pod pojmem parkoviště si prosím představte pouze plochu vyloženou štěrkem či zahradní dlažbou, nic víc.
Též se nabízí zlepšit cestu pro automobil k tomuto parkovišti – představuji si samostatnou vyštěrkovanou cestu, oddělenou příkopy či zahloubením od souběžné stezky pro pěší. Ta by dokonce mohla mít dvě poloviny – asfaltový pruh pro zavilé cyklisty a bruslaře, a standardní polní cesta pro všechny ostatní. V lese už by se pak tyto dvě poloviny stezky víceméně spojily.


HLASOVÁNÍ O VYKÁCENÍ MÍCHOVY SKÁLY

V přidružené – a jen asi týden trvající anketě – jsem se ptal, zda by neuškodilo vykácet okolí Míchovy skály.
Uškodilo – pro bylo pouze 18 lidí (z toho 2 by se nebáli radikálního prořezu), zatímco skála pokojně splývající s okolními stromy těší 71 respondentů.
Přiznám se, čekal jsem vyrovnanější výsledek, ale lze ho pochopit. Ti, kteří udělali čárku u «vykácet – značně» mají moje sympatie, to jsou takoví ti romantici non plus ultra, které těší pohled na obnaženou skálu, kol které fosforeskují pařezy a svíjejí se vyvrácená torza stromů. Abyste rozuměli, já nemám nic proti stromům (ba velmi naopak), ale zrovna ty u Míchovy skály bych neváhal kdykoli obětovat pro umocnění majestátu skaliska. Nechť však zvítězila vůle lidu, je to tak dobře.


POMNÍK 5 %

Někteří zastánci Javořice bez rozhledny šli s kůží na trh a podepsali se:
T. Komprda, Z. Komprdová, P. Bartušek, P. Bartušek jr.
Nechť prostý pomník kdesi hluboko v javořických lesích, mimo jakýkoli turistický ruch, navěky připomíná slávu čtyř statečných, a to celými jmény. Dotyční se u něj budou moci každý týden scházet a tužit svou jednotu proti 95 % ostatních lidí.
Teď vážně – chápu, že Javořice může být pro některé lidi pěkná taková, jaká dosud je. Je na každém příznivci rozhledny, aby učinil vše proto, aby, pokud bude postavena, její odpůrci netrpěli pocitem křivdy, a když, tak aby svým utrpením alespoň neobtěžovali ostatní.
Pomník s textem «Byli proti stavbě rozhledny – čest jejich památce» považuji za dobré minimum.


 

Reklamy

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

Nahoru ↑

%d bloggers like this: