Rybník s (audio)příběhem

22. srpna 2020

Letní povídka
Rybník s (audio)příběhem

Teplá srpnová noc kdesi na pomezí jižních Čech a západní Moravy. Na louce u rybníka pozoruji hvězdy. Když se jich nabažím, přesunu se na lavičku blíže břehu, abych mohla pohodlněji planě meditovat a filosofovat. «Po osmé večer je přece dovoleno vše / je dovoleno čistému vše čisté / Proč jen slyším tu samé duše nečisté? / Na břehu rybníka snad řvou fašisté» vybavím si špatnou báseň, která jako by z pera vypadla Ivanu Jirousovi, ale ona mu z něj snad nikdy nevypadla, protože má zkrátka chabý rým, a hlavně nekončí zvoláním «Uí!» nebo «Ou!». Báseň, která mne tu jednou napadla, když jsem v tomto rybničním zákoutí slyšela rozjařené rekreanty halekat obzvláště hlasitě a zároveň naprosto tupě. I když, jak o tom člověk přemýšlí, ono vlastně není tupého halekání. Řvát u rybníka banality jako na lesy, na tom není nic tupého; maximálně tupě přirozeného.

Opilí muži si zkrátka jen musí dokázat, že jsou opilí, třeba i se svou ženou po boku. Ono to hlasité «BA!» nebo «HUA!» zní v noci přece tak skvěle, s ozvěnou od lesních stěn. A ještě když s sebou vezmou děti. To se pak letní nocí nese rafinované «KNIHOVNA!», «PĚT! ČTYŘI! TŘI! DVA! JEDNA!» a konečně «ODPÁLIT ATOMOVKU DO VESMÍRU!». Ale také obavy maminky, aby si z těch skřeků nějaký myslivec nevzal ponaučení, že se někdo topí, a nezavolal hasiče. Maminka přenese své obavy na dítka, která se začnou bát mimozemšťanů nebo «zlých lidí, kteří sem přijdou». Hlava rodiny pochopitelně odpoví, že dokud je tu s nimi, nemají se čeho bát, ale strach dítek neustává, a tak za chvíli naštěstí všichni odejdou zpět do chatek.

Ale že občas v noci přitáhnou jakési karikatury trampů, které začnou dělat takový rámus, až z toho i mladá ostýchavá dvojice vyjde ze stanu, aby zjistila, co se to venku děje, načež je jí sděleno «Dlouho vás s*át nebudeme, hned za svítání valíme do p*dele.» a z reproduktorů spustí horrorcoroví Řezník, Hrobka a Pitva, to vše doprovázeno hurónským «zpěvem» těch, kteří «dlouho srát nebudou», nad tím – řečeno s básníkem Jirousem – člověku zůstává rozum i ču*ák stát. Ale když se nad tím člověk opravdu zamyslí, ono je i takové neurvalé chování vlastně docela lidské. A nic lidského by nám přeci nemělo býti cizí, pokud do toho alespoň nešlápneme. Hlavně u toho rybníka.

Sleduji, jak hvězdy kmitají na vodní hladině. Nahoru a dolů. Jako milenci. Milenci? Někdo jde. Jdou dva. Nevidím je a asi ani oni mne. Vidím jen jejich světlo, od nehož pokorně odvracím hlavu, jako když malé děti zavírají oči, aby nebyly spatřeny. Už už se vám zdá, že světlo svítí přímo na vás, ale často je to asi jen boční paprsek, a majitel svítilny o vaší přítomnosti nemá tušení. Nevidím je, a pokud ano, odvracím obličej, aby neodrážel světlo baterky. Slyším, že mají ručník a domlouvají se, že ho dají přes kámen, patnáct metrů ode mne. Nemám o tom nejmenších pochyb. Jak řekli, tak jistě i učiní.

Milenci v noci splynuli s mezí. Ztratili se z dohledu, aby se zjevili k poslechu, podobně jako musí obloha pohasnout, aby se rozzářily hvězdy. Zvuk intenzivních polibků vystřídal svist zipu a za okamžik se ozval její první tichý vzdech. Za měkkého rytmického klapání v oddychování zrychlila a občas přešla ve slastný sten. Zvuk chůze v žabkách se mísil s kvákáním žab. Intenzita jejích vzdechů postupně sílila k bodu, kdy některé, už podobny výkřiku, se setkaly s tichou ozvěnou. Vydechla «Bože!» – a po třech minutách bylo ticho. A pak to začalo znovu. Další dvou- až čtyřminutovka. A další. Nakonec jich bylo snad šest, sedm.

Slova «mrdka» a «stříkat» zněla z jejích úst tak něžně a samozřejmě; chvilku předtím, než poprvé zalapal po dechu i on. Jeho chvějivé zvolání «JSME spolu!» zaznělo unisono s jejím hlasitým zasténáním. Ticho krátkého odpočinku. Konečně se verbálně obšírněji projevil i on. «Chci tě lízat.» Jednou ji vrchol dostihl zrovna při jejím zadýchaném výkřiku «Padá hvězda!», jindy okolo výstřelu nějakého myslivce, který jejímu nejvyššímu prožitku – v mojí mysli (a možná i v její) – dodal punc oficiální exploze.

Nakonec oba vstali, čímž se ve tmě stali slabě pozorovatelnými. Přirážel ji zezadu ve stoje. Postupně zrychloval, až zpomalil. Po kvapné dohodě si lehla, aby jeho přetlaku poskytla dopadovou plochu. Sklonil se nad ni a konečně zakřičeli jako jeden muž. «Mám to po celém břiše,» užasla vzápětí nad finální dávkou tekuté lásky.

Potom už se její hlas zvláštně proměnil, uklidnil. Není divu. On se za 25 minut (mám už takový zvyk odpočítávat v duchu čas různých dějů – a to s vysokou přesností) vydal dvakrát, možná třikrát. Ale ona napjala své tělo v úlevném příboji určitě vícekrát…

Uklidili, oblékli se. Hodinky jim ohlásily půlnoc. V řídkém lese zablesklo světlo jakéhosi chodce, který mířil směrem k nim. «Slepec, nebo idiot. Dá se tudy jít i v nejčernější tmě, když je pod mrakem, ale tihle lidi prostě musí svítit i v bezoblačné noci,» bleskne mi vždycky hlavou.

«Tomu říkám parádní tajmink,» řekla pobaveně (asi že slovo načasování je mnohem delší). Zdálo se mi, že mluví přímo ke mně. On zatím močil opodál a řešil hmyzí štípanec. «Něco mě ožralo.» «Něco mě ožralo. Asi já,» dokončil myšlenku. Ona se tomu zasmála a láskyplně mu dala za pravdu, že už to tak asi bude, že je ožralý. «Tak proto ta výdrž,» odtušila jsem. «Mohl bych psát texty pro Plastiky,» zafilosofoval na odchodu.

Jenom jsem se nad tím pousmála. A taky nad tou náhodou. Je to pár dní, co jsem na břehu tohoto rybníka přečetla 1100stránkovou sbírku básní Ivana «Magora» Jirouse, jehož některé básně «Plastici» vskutku zhudebnili.

Tomu říkám rybník s audiopříběhem.


Rozsvícené světlo v noci na Míchově skále


Bříza u rybníka


Na hrázi (ilustrační foto)


Autor povídky: Bohunka Jakubcová (nejspíš) / ilustrační foto: Klára Novotná


Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

Nahoru ↑

%d blogerům se to líbí: