Deník

6. 8. 2020
Z hlediska reklamy je to vlastně geniální počin. Vždy, když člověk doma upouští páchnoucí větry, vzpomene si na Velký pařezitý rybník; na tu odkrytou smrdutou stoku pod hrází. Shoda zápachu je většinou stoprocentní. (U veganů možná ne.) Mohlo to být aspoň padesát metrů zatrubněné, ale my jsme řekli ne. «Voda smrdí jako vajíčka,» říkají děti na Pařezáku. Němci zase «Es stinkt!» a všichni ostatní «Oni do toho snad něco vypouštějí!». Ani po roce se nikdo nemá k nápravě; jako by tu ten cynický vyvíječ sirovodíku, demolující pověst rybníka s čistou pitnou vodou, měl být snad už navždy.
Po deštích voda přepadá přes přeliv. Mohutnost přítoku/odtoku až překvapí.


Velký pařezitý rybník (graf napouštění) Jak se napouštěl Velký pařezitý rybník

Pozn.: V dubnu až květnu 2020 byla hladina udržována – buď kvůli technickému nedorozumění, nebo cíleně – 1 m pod běžným stavem (tj. cca na ⅔ objemu rybníka). V červnu přišly velké deště, které hladinu rychle dorovnaly. Rybník dosáhl plné hladiny za 248 dní, uměle prodloužených na 313.


17. 7. 2020
Po dešti se v lese nad Světlou vyrojily všechny generace houbařů. «Tady je to ale zdevastované!» neskrývá údiv nad vykáceným lesem na západním svahu Javořice starší paní na procházce s manželem. Z nebe se zase snáší ta zvláštní klesající intonace, jako když překvapený údiv přechází v lehké rozčarování. Polští montéři už budou na vysílači asi navždy.

14. 7. 2020
Procházka od Pařezitého rybníka na Javořici. Podél podmáčeného jižního břehu, a následně co nejpřímější cestou k Míchově skále. Však jsem si ji před dvěma roky nakreslil na Mapy⁠.cz. Abych si nevymýšlel vlastní cestu, sledoval jsem fragmenty jezevčí pěšinky a náznak průseku, a ejhle, nová zkratka byla na světě. Pousmál jsem se, když jsem tuto srnčí stezku nyní spatřil nepatrně vyšlapanější a položená dřívka dokonce naznačovala její průběh, aby se snad nebohý turista nedobral ke skále mimo «oficiální» mapovou trasu. Na Míchově skále si hlasy výletníků pochvalují, že tu dnes není takový provoz, a jmenují Roštejn, Javořici a jiné dominanty. «A tamhle je Špičák, největší kopec v okolí!» Jakási žena to někomu překládá do angličtiny. Snad jedině Holanďanovi. Pod Míchovou skálou, v místě zvláštní prohlubně – snad po dávné těžbě kamene? –, je svah nyní vykácen, a tak se z okraje této kameny poseté polopropasti rozprostírá výhled na rybník. 500 metrů západně od rozcestí k Míchově skále probíhá těžba harvestorem. Pokud si dřív v návštěvní knize někdo stěžoval na nudnou a takřka skličující rovnou cestu smrkovým lesem, v němž se nic neděje, nyní již tyto deprese může hodit za hlavu. Na 1,5 km dlouhé rovině se střídají holiny, les jehličnatý i listnatý, přehlídka terénních vozů a další lesní techniky. U studánky Ve Štráfu dva harvestory a dodávka Slováků. Přemýšlím, co za okres je TS, a nemám ponětí. Tvrdošín. V lese se, mimo pár uschlých smrků, vegetace jenom zelená. Na celém severovýchodním svahu Javořice, u cest a v propustcích pod nimi, zurčí tisíc potůčků. Odvodňují, nebo spíš zalévají? Nakonec se slévají v mohutný přítok Pařezitého rybníka. Nabírám u cesty vodu do PET lahve. Kdepak rašelina. Jemně nažloutlou barvu a chuť lesní prsti nese už voda ze svahů Javořice. Smrk stojící uprostřed rozcestí u Březové boudy označen k pokácení. Nechápu proč. Jemně prší, vzduch nad asfaltem voní známou kyselou vůní.

30. 6. 2020
V jednu hodinu v noci policisté pomáhají a chrání prázdné dřevařské kamiony v Mrákotíně. Čekal jsem, že po včerejším vydatném dešti hladina Pařezitého rybníka vystoupila o 20 centimetrů, a je tomu právě tak. Kdy jindy pomocí stébla trávy změřit výšku přelivů, než v noci. Levý bezpečnostní přeliv, který byl zvýšen pro ochranu Řásné před povodní, tedy zasahuje 40 cm nad normální hladinu, zatímco hrana pravého přelivu, který odvádí vodu mimo Řásnou, žádnou rezervu neponechává, jsouc ve shodné výšce s normálem.

23. 6. 2020
Na Javořici probíhá (už asi týden, a pár dní ještě bude) demontáž starých analogových (televizních?) antén; pravděpodobně budou nahrazeny digitálními anténami rozhlasu. Sundávají je polští záchranáři (polsky se to řekne Górskie ochotnicze pogotowie ratunkowe Krynica Zdrój).

16. 6. 2020
Zapršelo, hladina Pařezitého rybníka povyrostla za dva týdny o 20 cm – a tráva v něm snad ještě víc. Už se tu zas cáchají maminky s dětmi. Cesta po hrázi byla vysypána jemným pískem pro pohodlnou chůzi naboso. Kdesi daleko pod Míchovou skálou burácí nějaké turbozvířátko, skrývá se mezi stromy. Sahám po puškohledu a ze hráze určuji. Traktor Valtra T151 s hydraulickou rukou Palms. Areál vysílače obsadili lesní dělníci: auto z Polska, kamion a náklaďák s mobilním štěpkovačem klestu. Na JZ konci Štráfu F otečkované tucty stromů k poražení. Létali tu žluťásci, teď tu budou létat třísky. Všude v lese bzučí pestřenky, na pěšinách u kaluží včely.

13. 6. 2020
Po půl roce byla aktualizována Kůrovcová mapa. Skoro to vypadá, že se z České Kanady brzy stane něco docela jiného, kde už neporostou smrky jako v Kanadě.

4. 5. 2020
Z Pařezitého rybníka ubývá voda – 2 cm za dva týdny. Zato na východní stráni Širokého kamene (772 m n. m.) a přilehlém jižním údolí až k vodárně u Čejkovny dosud probíhá těžba, jako by zde měla vzniknout přehrada. Vykácená část lesa JV pod Míchovou skálou odkryla výhled k rybníku. Sjet na kole z přímé trasy Javořice–Pařezitý rybník ke Lhotce a dvakrát při tom obkroužit Horní Mrzatec, jeví se být na první pohled takřka nemožné. V druhém případě je to celkem únavná anabáze. Řidič lesáckého Mitsubishi, stíhající Tatru se dřevem, čímž míjející na lesní cestě cyklistu nejmíň sedmdesátkou, je buď zatraceně zkušený, uvažuji, nebo naopak žalostně nezkušený. Ale pak vidím, že má na autě skejťáckou samolepku «Spitfire», takže možná ještě nemá řidičák. Za Sumrakovem si vykračují dva chasníci, jeden způsobně vlevo, druhý si to víří prostředkem. Inspirován střelcem v Mitsubishi, neslevuji ze 40 km/h ani o píď. Vyznavač Brownova pohybu uvolňuje vozovku na poslední chvíli, tedy podle svého pomaloběžného mínění; z pohledu řidiče mohl ještě nějakou vteřinu posečkat. Jeho májové provolání «To je ču⁠rák!» simultánně tlumočím do trubkové řeči. Jsme v tom spolu…

20. 4. 2020
Ze suchých stromů lezou larvy kůrovce, brouk je pod kůrou i v lapačích. Duo traktorů Stagry orá louku nad Světlou. Z rakouského kamionu, co přijel pro dříví k hájovně v Řásné, vystupuje čistokrevný Ukrajinec nebo Polák. Vypadá úplně jako Lou Fanánek Hagen.

20. 3. 2020
Na západním konci štráfu F vyznačeny stromy k poražení; mnohé neoznačené napadeny kůrovcem. 1. 4. 2020 Asi pět stromů zde pokáceno.


31. 12. 2019
Ohlédnutí za silvestrovskou akcí na snímcích Jiřího Daňhela a na videu Jos. Matouška.

Mediální šum ohledně «zákazu vstupu» letos nejmíň polovinu účastníků odlákal. (Pan Mazal z KČT Telč to ilustroval na příkladu samolepek, kterých se prodalo 530, zatímco jindy i 1200.) Úbytek turistů ale nebyl na závadu, aspoň se «oddělilo zrno od plev». Ti skalní přišli jako vždy; mnozí nejvyšší bod jihozápadní Vysočiny navštívili mezi 21. a 30. prosincem a v první dva lednové dny.

24. 12.
Javořice opět cílem před-štědrovečerních procházek (stejně tak i v neděli 22., soudě ze zápisů v návštěvní knize). Průjezd dvou psích mnohospřeží s vozíky, asi otec se synem. V zatáčce u přístřešku na mne volali «Ať žijí!», ale taky to mohlo být něco jako «Ačí!» a určeno psům. Mlhavý obrys Alp. Mám teorii, že když všichni sedí doma u pohádek, nejsou ve vzduchu emise z dopravy a průmyslu, čímž se dohlednost zlepší.

18. 12.
Jarní den, 10 °C. (Před rokem touhle dobou se na Javořici už týden běžkovalo.) Všichni na procházkách. Na Javořici ale celkem nikde nikdo. Klid od pil i strojů. Přes mýtiny skáčou srnky.

Ohýbej stromek, dokud je mladý 18. 12. 2019 Nad Světlou, 18. 12. 2019

17. 12.
Inverzní mlha. Nad 800 m n. m. polojasno. Silueta hor na západním a severozápadním horizontu (Kleť, Špičák atd.) nebývale ostrá. Dnes musela být výborně vidět i Sněžka. Škoda, že rozhledna byla zrovna zavřená. Duet motorových pil kdesi jihovýchodně pod vrcholem. Polední 140sekundová zkouška sirén na počest obětí ostravského incidentu. Na vrcholu Javořice slyšitelná (ve směru od Počátek) i přes poblíž hlučící vyvážečku.

Studánka «Pod Javořicí» Mlha nad Světlou Vlevo Kleť, vpravo Chlum 1191 m n. m.

8. 12.
Výborná dohlednost. Takže Alpy jako obvykle. Dokonce i v noci je z Javořice něco vidět…

Jak rychle se vlci objevili, tak rychle zmizeli. Mýtická vlčí smečka na Telčsku prý mohla být téměř rozprášena, domnívají se ochránci přírody a ukazují na spiknutí chovatelů a myslivců. Zprávu přinesl bulvár Aha! (a nikdo další). Ještě že vlci nečtou zprávy.

3. 12.
Pěkné počasí. Zdálo se mi to, nebo v dálce zahřmělo? Na zmrzlé zemi poprašek. Dva pilaři nad Světlou, jeden velmi družný: «Nazdar, co tu hledáš? Nevidíš, že se tu řeže, ku⁠rva?» Z nejtmavějšího lesa nad Světlou, kudy člověk bez svítilny v oblačné noci kráčel po paměti, se stala polomýtina. Na vysílači kdosi dovádí s motorovým výtahem.

29. 11.
Po dlouhé době byla aktualizována Kůrovcová mapa. Protože červenec už je pár dní pryč, satelitní analýza lesní bídy dostala «nová» data – ze září 2019. 2–3měsíční zpoždění je zřejmě potřebné, aby nebyl narušen klidný průběh těžby.

26. 11.
Mlha jako v pytli. 900 m jihozápadně od vrcholu, kde se kácelo už v září, dostihla nyní těžba zbývající, «soukromé» smrky. Tolik místa všude okolo, a oni to dřevo prostě musejí vyskládat přes cestu… Lahev Zlatého bažanta neřeknu, ale který idiot odhodí v lese plastový obal od kindervejce? Odstranil jsem větve ze studánky «Pod Javořicí» a vrátil do ní sádrového Krista. Skládání dřeva severozápadně a jihovýchodně od vrcholu, sporadické zavytí motorové pily. Haldy dříví před vysílačem mizí. Při pohledu na (byť nikterak fatálně) rozrytou pěšinu trochu nechápu, proč se ze západního úbočí tahá dřevo nahoru na vrchol, navíc po – až dosud – úzké běžkařské stezce, místo aby se tahalo kamkoliv dolů, kudykoliv mimo zřetelně subtilní pěšinky, po širších úvozových cestách a všech těch kolmých průsecích, které jsou přesně k tomu určeny. «Hlavně aby to bylo v požadované kvalitě. Dřívího máme tři pr⁠dele,» instruuje do telefonu dělník LČR z vrcholu Javořice.

20. 11.
Nevím, co chtějí Lesy ČR na Javořici ještě odtěžit; pokud to, co mne ještě napadá při pohledu do mapy, to mi tedy řekněte, že by se to do 20. prosince snad nestihlo i s krásným úklidem. (Po tomo datu se sem obvykle začnou trousit první návštěvníci – jako předvoj akce konané 31. 12.)

Pracovní morálka a nasazení se ale snižují s každým hloupým mediálním vyjádřením. Právě takové mají na svědomí mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová, která má tu odvahu věštit budoucnost až do 31. 12. 2020, a Zuzana Musilová, která pro Deník musila napsat článek o tom, že Lesní správa Telč už je opět bezradna, když místo toho, aby řekla «Zvládneme to, a i kdyby ne, nic se neděje», alibisticky nevydává povolení pro konání silvestrovského výstupu.

Starosta Mrákotína to chce hnát k Vystrčilovi, všichni intervenujou. Je to fraška. Přijďte se jí zasmát na Silvestra i vy. Jak uslyšíte na Javořici nějakého politika žvanit o kůrovcové kalamitě, dejte mu přes hubu a zakopejte ho pod pařez.
Kromě Stanislava Mrvky, ten může. Protože postavil rozhlednu.
Tož tak.

18. 11.
Polojasno. Zajíce neřeknu, to ještě schválně zrychlím. Ale který idiot přejede kočku? Mrtvý černý kocour na silnici ve Studené; odklizen k pařezu u příkopu. Též důchodce vytáhlo pěkné počasí na procházky po vozovce. Tak snad někdy příště… Cyklisté z povolání ve svých svítivých trikotech zase zdolávají tuto velehoru. U studánky «Pod Javořicí» lesníci pálí větve nebo důkazy. Strom skácený do studánky je přeřezán a částečně odklizen. Z vrcholu Javořice lze nyní pozorovat západ slunce.

15. 11.
Silná mlha smáčí rozblácenou zem. Odpolední procházka ke Studánce Páně od kravína ve Světlé. Rykot pily. Provoz lesního stroje na jižním úbočí až do setmění. Je vykácena část lesa cca mezi 775 až 800 m n. m. směrem na sever a východ od studánky «Pod Javořicí». Úzký pruh těžby zasahuje až dolů k cestě (760 m n. m.). Mnohde překážejí poražené stromy. Přelézám stoh dřeva, abych se dostal ke stezce vedoucí na vrchol. Kvituji, že kamenitý průsek zůstal ušetřen pro pěší provoz. Staří známí soudci Petro-Canada 15W40 a Spirax 80W90. Průjezd škodovky LČR. Každá kláda má nadepsána svůj osud. Je v tom systém: z hutných kmenů bude vláknina, ty horší semelou do OSB desek. U Studánky Páně klid a mír. Nahodilé stromy při zelené značce určeny k pokácení.

Na zpáteční cestě nalézám, na druhý pokus, v mlze a v tom těžebním, dezorientujícím nepořádku, studánku «Pod Javořicí». Je maskována stromem skáceným přímo do ní. Sádrový reliéf Krista shledán přítomen, nepoškozen. Dočasně uložen na bezpečnějším místě v lese o kus dál.

Odjezd. Jeden klik doleva z Knedložurnálu, a chytám Radio Wien 89.9 FM (vysílač Kahlenberg). Hrají T-Rexovu pecku Hot Love, pak rakousky depresivní Don’t give up od Petera Gabriela. Hned se cítím jako Falco ve Vídni. Jen kdyby tu rostly javory jako na vídeňských ulicích… Knedložurnál hlásí, že AOPK hlásí, že na Telčsku žijí vlci.


12. 11.
Mlha. Mrholení přechází v polosněžení. Sudy s olejem schované za hromadami dříví. Slyším vlak. Na Javořici ve čtyři odpoledne klid, jen dole na západní straně se ještě něco kácí nebo nakládá. Zato nad Pivničkami (760 m n. m.) svítí v noci světlo jako nějaký maják. Při bližším pohledu jsou patrné hned tři světelné zdroje: na samém vrcholu kopce pracují harvestory, nebo se nakládá dříví. Až se z toho rozpršelo.

7. 11.
Dokonáno jest. Tedy skoro. Zbývá nakreslit do mapy cestu vedoucí přímo skrz vysílač, aby polští traktoristi měli kudy tahat dřevo, až se jim omrzí orba turistických pěšinek. Když se kácí les, létají třísky… Celý jihovýchod až severozápad vrcholu se zdá být určen k vykácení vzrostlých smrků v pásmu nad 800 m n. m.

Robotické vytí chapadel harvestoru co chvíli střídá praskot a rána skáceného stromu. Žádné zápolení s motorovou pilou; dnes to má spád. «Ti se s tím nepářou,» napadne člověka nad tou neochvějnou strojovou rytmikou – a taky při vědomí, že v místech, odkud ony zvuky přibližně vycházejí, se nachází studánka «Pod Javořicí».

Kůrovec, Javořice

Kůrovec, Javořice

4. 11.
Vynikající dohlednost. Lidé fotili Alpy z rozhledny na Mařence u Třebíče, i odjinud. Možná i z Javořice…

2. 11.
49. ročník dálkového pochodu «Vysočinou k Telči» nemohl vést, z popudu LS Telč kvůli lesní těžbě, přes Javořici; musel být zkrácen.

25. 10.
Kácení na západní straně. Jeden harvestor stojí zaparkovaný z jihozápadu, druhý se činí. Asi nemohou být v provozu oba současně. Co by člověk chtěl, za 38 milionů Kč… Jak je to tak vykácené, otevírá se výhled na severozápad, řeklo by se ke Kališti a k Počátkům, ovšem to by se musel vykácet i celý Stříbrný vrch (což snad nehrozí). Vykáceným průhledem fotím probleskující obzor, vypadá docela nezajímavě. Ale ejhle – stačí trochu vyladit kontrast, a již se zjevuje typická silueta vrcholů u 50 km vzdálených Smilových Hor! (To je neštěstí, když se ves jmenuje líp, než ty hory.)

Bližší pohled na «vyřezaný poklop» na střeše budovy vysílače odhaluje, že to žádný poklop není. Jsou to toliko kusy plechu přišroubované ke zbytku střechy. Asi se jen potřebovalo vzniklým otvorem něco vystěhovat.

Obhlížím vykácený kus lesa na západní straně, u zelené značky směrem ke Studánce Páně. Pěkně tu teď fouká, konečně jako na horách. Mýtina je asi 500 metrů od vysílače, výška je tu kolem 790–800 m n. m. Mám neblahé tušení, že pokud chtějí Lesy ČR postavit nějaký posed maskovaný za rozhlednu, postaví ho právě tady. Na opačné straně Javořice potom stačí vykácet pár stromů, čímž aktivní turista vlastně získá kruhový výhled a otázka rozhledny tím budiž vyřešena jednou provždy…

(Matně si vzpomínám, že asi před třemi roky jsem měl takovou halucinaci: vykácet les nad 820 m n. m., a pokud si každý přinese pořádný kámen nebo trochu hlíny, za chvíli vznikne na vrcholu val, ze kterého by možná bylo i něco vidět. Je-li dnes tato strašlivá «znouzectnost» nepřímo – skrze kůrovce – realizována, nezlobím se, ale ani mne to nějak zvlášť netěší.)

14. 10.
Kácení na jihozápadní straně, přímo u «štráfu F». Vskutku – mnohé stromy i dále od cesty mají opadanou kůru, jev zde dosud řídký. Neznalému to připadá, že se s tím ten jediný človíček s motorovou pilou, který sem přijel miniautíčkem VW Lupo, strašně páře. Než se strom skácí k zemi, obskakuje ho s pilou dlouho ze všech stran. Víc dřevorubců nevidno, asi to tak stačí. Smrky, co to mají spočítané, jsou označeny růžovými punkty, je jich dost. Kdyby se výběr invertoval na ty, co se kácet nemají, ušetřilo by se za barvu, přemýšlím. Jinde jsou zase nakreslené takové «zarážky», obrácená Téčka, asi odkud dál už se kácet nemá (a je to vskutku tak: «hranice zásahu»). Někde je napsáno «CELÉ», asi odtud nahoru i s vysílačem všechno pryč.

4. 10.
Od paty vysílače směrem ke kotvám je překopaná země, rostou na ní houby. Výměna uzemnění? Další značky sprejem na zemi vně i uvnitř areálu. Kamion, co přijel pro dříví, má polské značky. Spousta bedel na louce nad Světlou.

26. 9.
V areálu vysílače jsou ocelové dráty připraveny k zakopání. Na vysílači je nějaká exkurze. Zaujme dodávka s polepem OTIS (výtahy). Kéž by chtěli na Javořici postavit stejnou věž jako v Břeclavi…

16. 9.
Pracovníci fy. Excon opravili umístění příčných rozpon na zdvojených vrchních západních lanech; dřív byly všechny sesunuté dole.

13. 9. 2019
Už dřív se kácelo nad Světlou, cca 900 m jihozápadně od vrcholu Javořice. Z lesa LČR se tu stala mýtina, ten označený «SOUKR.» stojí netknutý. Vysílač probleskuje mezi stromy už z dálky. Navštívila ho delegace z Generali, krátce po 11. září a 30 let od stavby vysílače. Larry Silverstein si svoje věže taky dobře pojistil, než je nechal odstřelit semtexem a tím divadlem s letadly… Okolo 22:00 hvízdal na vysílači alarm, je slyšet kilometr daleko. Nějaký pták, kočka nebo kuna, jako vždycky.

Na střeše budovy vysílače, orientované směrem k Telči, byl vyřezán jakýsi poklop. Večer už jsem nedokázal rozeznat, je-li to průsvitný polykarbonát (ale to asi těžko, led z vysílače by to rozstřílel), nebo jen nenatřený plech.


Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

Nahoru ↑

%d blogerům se to líbí: