Pocta «Pařezáku»

13. října 2018

Jak jsem se mýlil v rybníce

Není tomu tak dávno, co jsem Velký pařezitý rybník považoval toliko za jakousi povinnou zastávku všech uřícených cyklistů a dalších athletů, kteří, přiřítivše se z cesty na Javořici či Míchovu skálu, nepohrdnou příhodnou vodní plochou a provedou zde pár cvičených temp v nějakém vytříbeném plaveckém slohu a při tom se – rovněž povinně – vyfotí na sociální sítě. Jak žalostně jsem se mýlil!

Koncem srpna 2018 prosákla na veřejnost diskuse nad opravou tohoto vodního díla, které mělo být vbrzku vypuštěno, a tak jsem se zde – poprvé v životě – zastavil, abych si učinil vlastní obrázek. Zaujalo mne, že javořický vysílač se nad rybníkem tyčí mohutněji a jaksi blíže, než jsem předpokládal, takže si jej všímali i mnozí návštěvníci, kteří tak mohli vést hovory o kvalitě mobilního signálu a především bezpečně určovat, kde vůbec ta Javořice vězí. Konečně a nejpalčivěji mi zde došlo, jak velice vhodné by bylo, aby rozhledna s vysílačem tvořila jedinou spojitou strukturu, a jak nepatřičně by vyzněly dvě odděleně stojící věže.

I vydal jsem se v horký letní den pěšinou podél jižní strany rybníka na Javořici. Osud tomu tak chtěl, abych po uplynutí trojnásobného oproti předpokládanému času a též po překonání asi pětinásobného počtu vrcholů, z nichž ani jeden se, k mému mírnému překvapení a maximálnímu rozčarování, neukázal býti Javořicí, stanul uprostřed skalisek Štamberka nad lomem Kavex. Cestou zpět jsem odhalil zrádné rozcestí a konečně pokračoval správnou cestou k cíli. Asi 300 metrů pod vrcholem, na dohled od vysílače, mne zastihla průtrž mračen, ale to už mi ani nepřišlo.

Po odeznění bouře jsem se z Javořice vydal tentokrát už nejpřímější cestou k Míchově skále, od níž jsem pak hodlal jít rovněž nejpřímější cestou k Velkopařezitému rybníku. Bohužel jsem upřednostnil jakousi pěšinu, která mne zavedla k západní straně rybníka, který bylo lze tušit kdesi za stromy, místo ke kýžené straně jižní, a tak jsem se rozhodl k další «zkratce», která sestávala z půlkilometrového úseku tvořeného džunglí vysokého rákosí, a po této encefalitické a boreliózní tutovce konečně i z měkce pružících bochánků mechů a trav, které by za jiných okolností byly jistě podmáčené, ale naštěstí nebyly, protože i tak se po nich nešlo dvakrát nejlépe, když jsem co chvíli překonával spadlé stromy a větve. Asi po půl hodině jsem konečně doklopýtal, znaven a dehydrován, na známou stezku na jižní straně rybníka. Sedl jsem si na břehu na kámen a pokorně hltal vodu z dlaní a omýval své žhnoucí čelo.
Vše, co jsem o Velkém pařezitém rybníce potřeboval vědět a vidět, jsem se při této anabázi dozvěděl.

9. září 2018 se u rybníka konalo diskusní shromáždění k plánované opravě vodního díla. Přišel jsem si tedy poslechnout zúčastněné a zainteresované, neboť už jsem byl jedním z nich. Až do 21. září pak trvalo pěkné počasí, které mnozí plavci stále proměňovali v rybniční osvěžení, nebo jen v prosluněnou meditaci na břehu. Rodiny s dětmi, staří štamgasti, pán v námořnickém tričku jako Jiří Drahoš, všichni pokorně odkládali své věci, měnili svůj úbor za koupací a kráčeli vstříc svému živlu. Byl-li snad někdo profesionální cyklista, frikulín z Instagramu nebo zuřivá jogínka, vůbec to nebylo poznat. Některý otec by se možná cítil být menším otcem, kdyby na svého syna asi 2000krát za hodinu nehaleklal «Tondo!», ale to je nepodstatný detail v moři ohleduplnosti a tichého souznění s přírodou.

Odněkud vypadl starý vousatý muž s holí a jal se mně doporučit, že nejlepší je fotit z rákosí na břehu, přímo v úrovni hladiny, že jedině takhle prý fotil jakýsi tramp kdesi na Lužnici výborné snímky. Za upřímnou radu jsem svému bratru v boji uctivě poděkoval. «Je to o té volbě, tady si můžeš vybrat. Tady máš všechno: vodu, slunko, stín, v lese houby. To u moře nemůžeš,» zaznělo z dálky v jemné páře nad vodní plochou roubenou smrky.

Periferním viděním jsem zahlédl tmavovlasou žínku v nádherných žlutozelených šatech; než jsem stihl napřímit zrak, koupala se již bez jakéhokoli šatu, a to navíc v té nejpřírodnější podobě, známé z dávných dob, kdy byl svět ještě v pořádku. Kdepak: blondýny jako by do vody snad patřily, se svými vlasy světlými jako vodní plevel. Kdyby se některá topila, asi jen odvrátím hlavu; hordy statných zachránců hned vyběhnou ze křoví, o tom nepochybuji.

Ale tmavovlásky a voda – to je skutečný živel proti živlu! Ty černé kadeře patří do vody asi tolik, jako do ní patří ropa, to vím už z plavání ve třetí třídě, věren své skupině «želviček», kde kromě mě a Jirky Berana z Lipolce byly snad samé tmavovlásky, že to zavání pořádným malérem; že se utopí buď bruneta, nebo voda.

Jak ladně ovšem do rybníka tato 200procentní tmavovláska vkročila, snad ještě ladněji z něj – neutopená – po chvíli vykročila, neprodleně lapajíc po ručníku. A tak skončilo léto u Velkého Pařezitého rybníka. Večer 21. září zapršelo a druhý den už bylo o tři stupně chladněji. Vál studený vítr, který navždy odvál i onu skvostnou tmavovlásku se žlutozelenými šaty.

«Tady jsme měli bejt, vole, celý léto,» zněla mezi korunami smrků a borovic tragicky pravdivá ozvěna hovoru mládeže z předešlého dne.


Zůstalo jen pár snímků na památku do skromné galerie, kterou vidíte níže. Fotografie mohly vyjít mnohem lépe, kdyby šlo o domluvené focení, ale o takové, samozřejmě, obvykle nikdo nestojí. Nebo to aspoň nepřizná.

Absence jakéhokoli hledáčku a v protikladu k tomu nutnost bleskurychlé reakce činila z prosté dokumentace vodního zákoutí cosi nikoli nepodobného sportovní střelbě; na klidu fotografovi nepřidávaly ani olbřímí rozměry fotoaparátu, ze kterých by leckterý testosteronem napumpovaný alfaplavec mohl vyvodit chybný závěr, že snímám nejméně v UltraHD 4K holografické kvalitě pro TV Leo.


Srocení štamgastů
Srocení (9. září 2018)
Po kolena ve vodě
Po kolena (9. září 2018)
Převoznice
Převoznice (12. září 2018)
Odpočinek u vody
Odpočinek (21. září 2018)
Dívka na vozíčku
Odpočinek II (21. září 2018)
Maminky u vody II
U vody (21. září 2018)
Maminky u vody I
U vody II (21. září 2018)
Maminka s bříškem
U vody III (21. září 2018)
Maminky u vody III
U vody IV (21. září 2018)
Maminky se smartphony
Smartphone (21. září 2018)
Žena s drdolem
Žena s drdolem (21. září 2018)
Večerní koupání v Pařezitém rybníce (21. září 2018)
U vody (21. září 2018)

Koupání ve Velkopařezitém rybníce se sice nějaká rozhledna sotva vyrovná, přesto pevně doufám, že na snímcích není zachycen žádný odpůrce či odpůrkyně rozhledny na Javořici. Protože pokud ano, pak takovou vzácnost by se slušelo nafotit znovu, mnohem ostřeji a detailněji…


Poctu Pařezáku starou 120 let si přečtěte ZDE.


Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

Nahoru ↑

%d blogerům se to líbí: