Památka zesnulých na Javořici

Vrchol Javořice jako památník?

Na Míchově skále, ani ne dva kilometry od Javořice, hýří v návštěvní sezóně – zejména mladí – návštěvníci elánem a adrenalinem. Kolik «volů» i jadrnějších výrazů už pohltily stromy kolem skal. Ale to není stížnost. To všechno je lidské.

Jsou přece naopak i dny, kdy mnoho návštěvníků ke skalám nepřichází, a těch nemnoho jen tiše rozjímá. Nad mohutnými skalisky, která tu stojí celé věky, se člověk snadno zamyslí nad pomíjivostí života; vzpomíná, koho v životě potkal
a měl rád, kdo z jeho života odešel, a kdo už se nikdy nevrátí, neboť odešel i z tohoto celého světa.

Toto zadumání může pokračovat i, jde-li člověk od Míchovy skály směrem k Javořici. Monotónní, zcela rovná cesta lesem, poskytuje člověku prostor i pro jeho nejchmurnější myšlenky.

Na Javořici se pak, jako nějaké memento, tyčí mlčenlivý stožár. Jenom vítr někdy ševelí, jak se o něj lhostejně rozbíjí. Jde-li člověk na Javořici sám a «patřičně» naladěn, věru ani na samém vrcholu Vysočiny neshledává žádného rozptýlení.

Ten hrozivě se tyčící stožár, který na pozadí plynoucích mraků vypadá, že neustále padá, přitom však nehybně stojí, zůstane stát, i kdyby lidstvo v okolí postihla jaderná katastrofa, dumal jsem asi jako desetiletý, když jsem byl na Javořici poprvé.

Mnohem později jsem se dozvěděl, že Vlasta Javořická ve svých pověstech dokonce zmiňovala proroctví vědmy, podle níž taková událost skutečně nastane, a potom budou uchráněni jenom lidé v nejbližším okruží Javořice, asi tak do poloměru sotva deseti kilometrů od vrcholu (minimálně Studenou prý zkáza nepostihne).

Čím to je, že v prostředí nejvyššího vrcholu Vysočiny je jaksi přirozeně přítomna taková smutná síla?

Jako by toho všeho nebylo dost, docela nedávno jsem pak narazil na tento pomníček:
Pomníček na Javořici

Nachází se při samém vrcholu Javořice – přesně na tomto místě. Je snad věnován někomu, kdo rád chodil na Javořici? Nebo dokonce někomu, jehož život právě zde vyhasl?

Jako by toho všeho nebylo pořád dost, s Javořicí je v našich chmurných představách spojen i František Dohnal, hejtman Kraje Vysočina. Oženil se totiž v roce 2003 u Studánky Páně (a zemřel pouhých deset let nato).

Není proto divu, že již řadu let chováme myšlenku, aby na Javořici vzniklo jakési pietní místo, i kdyby to měl být jenom prostý památník se jmény mrtvých.

Nyní jakýsi vyšinutý jedinec zavraždil dva lidi v Počátkách. Ten možná na Javořici nikdy nebyl, ale ti dva jistě ano. Je to kousek, mnozí tam z Počátek i běhají.

A dost!

Myšlenky na památník padlým na Javořici nebyly nikdy palčivější.

Minimálně jméno Františka Dohnala a dvou obětí vraha z Počátek by na něm mohlo být uvedeno.

Ale i mnohá další. Jaká? Měli jste babičku, dědečka, maminku, tatínka, kamaráda, který Javořici vždy rád navštívil?

Pomineme-li nejčastější argument odpůrců «nechte mrtvé spát», proč by Javořice nemohla unést jména těch, kteří si to v
očích vás, pozůstalých, upřímně zaslouží?

V komentářích pod tímto článkem, ale i na e-mailu rozhlednajavorice(zavináč)seznam(tečka)cz uvítáme každé vaše jméno, doplněné případně pár krátkými větami o tom, jaký ten člověk byl a co měl rád.

  • František Dohnal, primátor Jihlavy
  • Libor a Petr Tesařovi, Počátky

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Blog na WordPress.com.

Nahoru ↑

%d bloggers like this: