Bitva u Nedao (454): Panonie, nebo Moesie?

Bitva u Nedao, 454. Člověk by si mohl myslet, že je to někde ve Španělsku. Nicméně, je to jinde.

Různí učenci lokalizovali Nedao takto:
1792 – řeka Nitra (Konrad Mannert), 1862 (Eduard von Wietersheim)
1915 – nespecifikované jezero poblíž města Orjachovo na Dunaji v Dolní Moesii (Gančo Cenov)
1963 – Litava/Leitha, Neziderské jezero (Herbert Mitscha-Märheim), 1964 (Walter Steinhauser)
1973 – nejasný přítok Sávy (Otto John Maenchen-Helfen)

Etymologie: slovo má baltický kořen (gnezd?), jaký sdílí i myriáda podobných názvů: Nisa, Niš, Nišava, Nesta, Dněstr, Nezider, Hnízdo/Hnězdno, Kníže/Kanjiža/Kneževac.
Někteří soudí, že pochází z vysoké němčiny (Hochdeutsch; ‚nieder‘), spíše však pochází z Pokračovat ve čtení „Bitva u Nedao (454): Panonie, nebo Moesie?“

Featured post

Kdo byl Sámo?

31. 5. 2023

Kdo byl vlastně Sámo? Už jen to genderově nevyhraněné jméno – Sámo…
Jen se přilepit k dálnici nebo elektrárně. Podle Matúše Kučery (Postavy veľkomoravskej histórie, 1986) byl Sámo poddaným franského krále, «Kelt původem, Říman kulturním profilem» (s. 19 ). «Profesionální kupec», který přišel s kupeckou karavanou do země Slovanů v době jejich povstání proti Avarům.

Historie Sámovy Moravy se však začala psát ještě před naším letopočtem na severu dnešního Německa, kde žili Baltští Slované a Keltové. Sami se nazývali Semnoni, tj. Zemané (od «sāmanos»: močál, podmáčená půda, podle charakteru oblastí, kde typicky žili). Semnoni posléze obývali Braniborsko, Sasko a Lužici, hned za novodobými českými humny. V 5. století, snad kvůli konfliktům s Římany, příp. i kvůli globálnímu ochlazení («malá doba ledová»), odešli Semnoni do Hispánie, kde založili svou říši, a také klášter Samos či Samanos (Mosteiro de San Xulián) v dnešním Španělsku. (A jaké že barvy má Španělsko na vlajce? Aha!) Poté se vydali nazpátek (asi už jim zase bylo horko…). Přes Savojsko (i tam se některé města jmenují po Semnonech – např. Samoëns) došli k Bodamskému jezeru (další semnonské město: Samulocenis, dnes Sulgen), a dál do Karantánie (Korutany), kde založili další klášter v Salcburku (sv. Petra). Tam byl biskupem jistý Samolus († 680), a přibližně ve stejné době se na scéně objevil i «kupec» Sámo (pokud tedy nejde o pouhou shodu jmen), který (znovu)sjednotil všechny kmeny proti Avarům a pod křídly Velké Moravy (znovu)osídlil Sasko, Lužici, Čechy, Moravu a Podunají.

„Pago Sennonago“ bylo někdy ztotožňováno s územím Semnonů nebo Senonů, s oblastí Sály, ba s konkrétními městy (Sens, Soignies aj.). Dlužno dodat, že Sennius je v keltštině Lublaň (lat. Semona) a podobné názvy (Senius, Senno) jsou známy i z jiných míst Kraňska (Selo, Celje, Zell) a Štýrska (řeka Solva/Sulm).

Roku 638 byl Sámo poražen Thassilem II. a Korutany, které dříve (622) vymanil z područí Bavorů, se staly opět bavorským lénem. Sámovým nástupcem se stal Borut (Baruth), dosazený Thassilem II. Boruta vystřídal roku 681 Gorazd (Carastus), který jako první přinesl křesťanskou víru. Dlouhovládný Hotimir (Chitomar) pak vládl v letech 700–757. (Pozn.: Thassilo II. byl ve skutečnosti Thassilo I., případně Garibald.)

638, nebo 658?
Megiser podle Aventina (17. století): „Sámo předsedal vévodství do roku 638 a v tomtéž roce zemřel bez dědiců.“ × Lutovský podle Jungmanna (21. století): „Kronikář Fredegar hovoří o jeho 12 manželkách, které mu porodily 22 synů a 15 dcer. Z údaje o délce panování usuzujeme, že Sámo zemřel kolem roku 658.“

Byl Sámo Portugalec?
‚Samo‘ či ‚Zamo‘ znamená v portugalštině Pokračovat ve čtení „Kdo byl Sámo?“

Featured post

„Která Javořice?“ Hošťálkové z Javořice a původ predikátu

11. 5. 2023
Koncem 15. století se v okolí Gaworzyc (=Quaritz) v Polsku připomíná (Geschichte der Stadt und Festung Gross-Glogau, 1853) jistý Johann Gottschalk. Je odtud znám i Wenzel von Zedlitz auf Schönau und Quaritz (1557-1620) z neukirchské (Nowy Kościół (=>Kościółek/Gottschalk)) větve Zedlitzů. A jsme doma: Georg von Zedlitz-Neukirch (1444–1552(!)) byl slezský šlechtic, husita a oddaný stoupenec luteránství. Aby ne, když jeho otec Sigmund von Zedlitz-Neukirch (1398-1508(!)) byl v r. 1415 osobně přítomen při upálení Jana Husa. (Georg von Zedlitz-Neukirch měl 27 dětí a u jeho smrtelné postele prý stálo 180 vnuků.) Nakonec se dostaneme až k Bolkovi II. Svídnickému, který v r. 1331 potvrdil cisterciáckému klášteru v Lubuši vlastnictví Gaworzyc. Bolko, ač původem slovanský Piastovec, energicky podporoval kolonizaci svých zemí německými osadníky a byl mecenášem cisterciáckého hnutí (založil Pokračovat ve čtení „„Která Javořice?“ Hošťálkové z Javořice a původ predikátu“

Featured post

Štěstí na Šacberku

16. ledna 2021

Když se nechce, je to horší, než když to nejde.

Stejně jako na Javořici, i na Šacberku již stovky let nikomu nechybí rozhledna.

Ti, kteří hovoří o nejvyšší možné patnáctimetrové vyhlídce, která by tím byla asi dvakrát nižší, než jsou stromy, které zde již standardně rostou, to mají v hlavě nadmíru výtečně srovnané, a lidstvo by sčítalo nedozírné škody mozkového trustu, kdyby tito potomci Sókrata nešťastnou náhodou zemřeli po úderu blesku a pádu meteoritu na utonutí s covidem.

Jistě není náhoda, že poslední zbytky rozhledny, kterou nikdo nechce, mohli občané na tomto jihlavském vrchu obdivovat za pana Adolfa v roce 1940, tedy před více než 80 lety, což už si nikdo nepamatuje, a pokud ano, je to pro něj uzavřená historie.

▲ Pohled k Šacberku (jinak též Rudný 613 m n. m.) z Javořice. Jak je zřejmé, nedomrlému vysílači Českých Radiokomunikací chybí obvyklá špička. Alespoň jako na spodním obrázku vpravo by to mělo vypadat. Další variantou je umístit TV anténu na rozhlednu. Nejlepším řešením by samozřejmě bylo přemístit vysílač na vrchol kopce, tentokrát i s funkcí rozhledny.


«Jihlava se 80 let snaží obnovit rozhlednu na Šacberku» (iDnes.cz)

#Jihlava

Featured post

FOTO: Javořice nad kostely

S Javořicí vyfoceno již 55 kostelních věží!

Díky 166metrovému stožáru je Javořice z dálky dobře identifikovatelná. Odkud odevšad shlíží na skvělé kostely v okolí, stavěné nezřídka rovněž na vyvýšených místech?
Jinými slovy: které kostelní věže a vížky z Javořice (také) uvidíme? Tyto fotografie napoví. Celý článek →

Featured post

S čistou hlavou

Je to tu. Stanislav Bernard postavil rozhlednu přesně tak, jak kázala Prabába Javořice. Tedy zaprvé ocelovou, zadruhé přistavěnou k jiné věži (komínu), a do třetice ve spolupráci s firmou Excon, která se na podobné konstrukce specializuje. Nakonec to sice svedl na nějakého Jardu z Brunky, ale my víme.

S čistou hlavou tak nyní můžete hledět k Javořici z rozhledny humpoleckého pivovaru Bernard, neboť tento pohled vás nebude rušit zbytečnými detaily. Tato rozhledna jistě nabídne (stejně jako věž kostela sv. Mikuláše) vynikající obzor města a jeho okolí; z celé Javořice však, podle hrubého odhadu, může být vidět nanejvýš špička vysílače. Možná ji návštěvník postřehne jen večer, když těsně nad lesem, kdesi v dáli, se zamihotá blikající červené světélko…

Jižní pól

Aktualizováno.
Podle přesnější předpovědi vychází, že pivovarská rozhledna by musela být dvakrát vyšší, aby bylo vidět to, co na obrázku. Kopec u dálnice je zkrátka příliš vysoký. (Byl-li by tam vykácen průsek v délce asi 1 kilometru, možná by tedy stačilo jen nějakých 15 metrů navíc. ;⁠) )


Featured post

Starý pár hledá pokoj v Jihlavě

30. 11. 2020

Pokoj,
nebo smrt

Každoročně Javořici navštíví přes 500 turistů z Jihlavy.
Kdyby jediný z nich pomohl těm dvěma z inzerátu, vesmír by se stal lepším, jak věří všemožní pozitivisti (99 % jich bydlí ve městech).
Ale především byste jim pomohli vybřednout z pekla.

My jsme jim pro začátek poskytli alespoň pěknou e-mailovou adresu.

Neradi vás prosíme, ale pomozte – můžete-li.

Pokračovat ve čtení „Starý pár hledá pokoj v Jihlavě“

Featured post

Rybník s (audio)příběhem

22. srpna 2020

Letní povídka
Rybník s (audio)příběhem

Teplá srpnová noc kdesi na pomezí jižních Čech a západní Moravy. Na louce u rybníka pozoruji hvězdy. Když se jich nabažím, přesunu se na lavičku blíže břehu, abych mohla pohodlněji planě meditovat a filosofovat. «Po osmé večer je přece dovoleno vše / je dovoleno čistému vše čisté / Proč jen slyším tu samé duše nečisté? / Na břehu rybníka snad řvou fašisté» vybavím si špatnou báseň, která jako by z pera vypadla Ivanu Jirousovi, ale ona mu z něj snad nikdy nevypadla, protože má zkrátka chabý rým, a hlavně nekončí zvoláním «Uí!» nebo «Ou!». Báseň, která mne tu jednou napadla, když jsem v tomto rybničním zákoutí slyšela rozjařené rekreanty halekat obzvláště hlasitě a zároveň naprosto tupě. I když, jak o tom člověk přemýšlí, ono vlastně není tupého halekání. Řvát u rybníka banality jako na lesy, na tom není nic tupého; maximálně tupě přirozeného.

Opilí muži si zkrátka jen musí dokázat, že jsou opilí, třeba i se svou ženou po boku. Ono to hlasité «BA!» nebo «HUA!» zní v noci přece tak skvěle, s ozvěnou od lesních stěn. A ještě když s sebou vezmou děti. To se pak letní nocí nese rafinované «KNIHOVNA!», «PĚT! ČTYŘI! TŘI! DVA! JEDNA!» a konečně «ODPÁLIT ATOMOVKU DO VESMÍRU!». Ale také obavy maminky, aby si z těch skřeků nějaký myslivec nevzal ponaučení, že se někdo topí, a nezavolal hasiče. Maminka přenese své obavy na dítka, která se začnou bát mimozemšťanů nebo «zlých lidí, kteří sem přijdou». Hlava rodiny pochopitelně odpoví, že dokud je tu s nimi, nemají se čeho bát, ale strach dítek neustává, a tak za chvíli naštěstí všichni odejdou zpět do chatek.

Ale že občas v noci přitáhnou jakési karikatury trampů, které začnou dělat takový rámus, až z toho i mladá ostýchavá dvojice vyjde ze stanu, aby zjistila, co se to venku děje, načež je jí sděleno «Dlouho vás s*át nebudeme, hned za svítání valíme do p*dele.» a z reproduktorů spustí horrorcoroví Řezník, Hrobka a Pitva, to vše doprovázeno hurónským «zpěvem» těch, kteří «dlouho srát nebudou», nad tím – řečeno s básníkem Jirousem – člověku zůstává rozum i ču*ák stát. Ale když se nad tím člověk opravdu zamyslí, ono je i takové neurvalé chování vlastně docela lidské. A nic lidského by nám přeci nemělo býti cizí, pokud do toho alespoň nešlápneme. Hlavně u toho rybníka.

Sleduji, jak hvězdy kmitají na vodní hladině. Nahoru a dolů. Jako milenci. Milenci? Někdo jde. Jdou dva. Nevidím je a asi ani oni mne. Vidím jen jejich světlo, od nehož pokorně odvracím hlavu, jako když malé děti zavírají oči, aby nebyly spatřeny. Už už se vám zdá, že světlo svítí přímo na vás, ale často je to asi jen boční paprsek, a majitel svítilny o vaší přítomnosti nemá tušení. Nevidím je, a pokud ano, odvracím obličej, aby neodrážel světlo baterky. Slyším, že mají ručník a domlouvají se, že ho dají přes kámen, patnáct metrů ode mne. Nemám o tom nejmenších pochyb. Jak řekli, tak jistě i učiní.

Milenci v noci splynuli s mezí. Ztratili se z dohledu, aby se zjevili k poslechu, podobně jako musí obloha pohasnout, aby se rozzářily hvězdy. Zvuk intenzivních polibků vystřídal svist zipu a za okamžik se ozval její první tichý vzdech. Za měkkého rytmického klapání v oddychování zrychlila a občas přešla ve slastný sten. Zvuk chůze v žabkách se mísil s kvákáním žab. Intenzita jejích vzdechů postupně sílila k bodu, kdy některé, už podobny výkřiku, se setkaly s tichou ozvěnou. Vydechla «Bože!» – a po třech minutách bylo ticho. A pak to začalo znovu. Celý článek ›

Featured post

Javořice z telčského náměstí

3. února 2020

Z Telče vybíhá alej V Lipkách, vedoucí okolo hřbitova s pěknou budovou obřadní síně z let 1978–1982. A to v zajímavém směru, neboť kdyby alej pokračovala pořád dál, došla by až na nejvyšší bod širé Vysočiny.

Podobnou hříčku ale obsahuje i samotné náměstí. Při pohledu od hotelu Celerin se v průhledu mezi věží sv. Jakuba a střechou zámku zjeví přes 9 km vzdálený stožár vysílače. Třebaže to trochu hatí stromy v zámeckém parku. Kdyby byl vrchol Javořice holý, spatřili bychom budovu vysílače i oddychující turisty.

Z 522 m n. m. až k 837 m n. m. – v jediném pohledu



Že lze Javořici zahlédnout od Štěpnického rybníka nebo od nádraží, jakož i z mnoha dalších míst v Telči, asi nikoho nepřekvapí.


Featured post

Deník (2020)

31. 12. 2020
Ohlédnutí za silvestrovskou akcí na snímcích Jiřího Daňhela, anebo, s úžasným amerikánským vytím k poslechu a tanci, ve videu Josefa Matouška.

30. 12. 2020
«Na vrcholu bylo jak o pouti. Strašně moc lidí. Některé rodiny vytáhly řízky na svačinu – a bordel po nich všude. Odvezli jsme z lesa opět tašku bordelu.» (sandy1, bike-forum.⁠cz)

15. 12. 2020
Hustá mlha. Na silnici u Karhova stojí až do noci houf kamionů, nakládají dřevo.

13. 12. 2020
Po minulém suchém roce se Silvestr na Javořici – v rámci možností, svázaných ideologií kovidismu – vrací ke své původní formě a účelu. Letos tak bude hned čtyřnásobný: «Přispět do sbírky Novoroční čtyřlístek tentokrát výletníci na Javořici mohou o víkendu 26. a 27. prosince, a také poslední dva dny roku, tedy 30. a 31. prosince. Zástupci KČT tam v těchto dnech budou od 11:00 přibližně do 13:00.»

6. 12. 2020
Celý víkend foukal poměrně silný jihovýchodní vítr. Na lesích Javořice se však, mimo ulámaných špiček osamocených stromů, významněji neprojevil. Hustá mlha.

19. 11. 2020
Snaha vyhnout se močálu, v nějž se změnila cesta rozježděná harvestory, završena šťastným shledáním s jinou, leč stejně bažinatou trasou rozježděnou harvestory. Na podmáčeném jihozápadním svahu Javořice rostou některé obzvláště rozložité (a zřejmě i staré) stromy. Letokruhy dosvědčují, že stromy, pokácené nedávno jen o kousek dál, byly staré většinou mezi 80 a 150 lety.
Smrk chobotnicový Dva stromy v jednom 140 let starý pokácený strom (letokruhy)

12. 11. 2020
Průzkum pomníku severovýchodně od Zhejralu. O pár dní později už kamennou připomínku lesního dělníka zobrazují i Mapy.⁠cz. (Třebaže velmi minimálním způsobem, jako by ten pomník na mapě snad ani nechtěli mít.)
Klatovec/Zhejral: Pomník V. Lovětínského

Václav Lovětínský, 24. 9. 1915 – 24. 12. 1940

7. 11. 2020
Z Javořice mohly být dnes ráno pěkně vidět Alpy… nebýt té urputné inverzní mlhy.
Fata morgána (Javořice, 7. 11. 2020)

Mlžný příkrov a fata morgána

2. 11. 2020
Jihozápadní svah dokácen, je vidět k Hradci a Třeboni. Probleskuje i rybník Karhov. Vykáceno je dokonce malé políčko lesa přímo na vrcholu, severozápadně od vysílače, jako by někdo zkoušel, zda uvidí k severu (a neuvidí, to by musel kácet ještě čtyřikrát dál). Severovýchodní kvadrant byl vykácen už během léta, zůstal jen mladý les při vrcholu. Přesto, že se zde harvestory tužily o sto šest, severovýchodní obzor vidět není; Javořice v tomto směru klesá příliš pozvolna na to, aby člověk mohl sklopit zrak k horizontu. Ušetřen těžby zůstal jen jihovýchodní kvadrant, kde je listnatý les. V podstatě tak nyní stačí dva trošku vyšší posedy; jeden ze severu, druhý na jihovýchodní straně. Kdyby se navrch spojily lávkou, bylo by to vlastně už zcela dokonalé. Jenom doufám, že se tímto směrem již nevyvíjí nějaká mnohamilionová dotace, neboť se domnívám, že takové věci by se měly stavět v Akci Zet.

15. 10. 2020
Mezi 8. a 15. říjnem padla značná část lesa na JZ svahu Javořice. Už dřív byl vykácen SZ svah podél cesty ke Studánce Páně, což vypadá zajímavě, leč celkem nepatřičně. Někde je už oplocen, je tam něco vysázeno. Podpěry plotu trčící do cesty čekají na kola harvestoru.

23. 9. 2020
Aktualizována Kůrovcová mapa. Zdá se, že objem těžby během období sužovaného ideologií kovidismu trochu poklesl.

6. 8. 2020
Z hlediska reklamy je to vlastně geniální počin. Vždy, když na člověka přijdou páchnoucí větry, vzpomene si na Velký pařezitý rybník; na tu odkrytou smrdutou stoku pod hrází. Shoda zápachu je většinou stoprocentní. (U veganů možná ne.) Mohlo to být aspoň padesát metrů zatrubněné, ale my jsme řekli ne. «Voda smrdí jako vajíčka,» říkají děti na Pařezáku. Němci zase «Es stinkt!» a všichni ostatní «Oni do toho snad něco vypouštějí!». Ani po roce se nikdo nemá k nápravě; jako by tu ten cynický vyvíječ sirovodíku, demolující pověst rybníka s čistou pitnou vodou, měl být snad už navždy.
Po deštích voda přepadá přes přeliv. Mohutnost přítoku/odtoku až překvapí.


Velký pařezitý rybník (graf napouštění) Jak se napouštěl Velký pařezitý rybník

Pozn.: V dubnu až květnu 2020 byla hladina udržována – buď kvůli technickému nedorozumění, nebo cíleně – 1 m pod běžným stavem (tj. cca na ⅔ objemu rybníka). V červnu přišly velké deště, které hladinu rychle dorovnaly. Rybník dosáhl plné hladiny za 248 dní, uměle prodloužených na 313.


17. 7. 2020
Po dešti se v lese nad Světlou vyrojily všechny generace houbařů. «Tady je to ale zdevastované!» neskrývá údiv nad vykáceným lesem na západním svahu Javořice starší paní na procházce s manželem. Z nebe se zase snáší ta zvláštní klesající intonace, jako když překvapený údiv přechází v lehké rozčarování. Polští montéři už budou na vysílači asi navždy.

14. 7. 2020
Procházka od Pařezitého rybníka na Javořici. Podél podmáčeného jižního břehu, a následně co nejpřímější cestou k Míchově skále. Však jsem si ji před dvěma roky nakreslil na Mapy⁠.cz. Abych si nevymýšlel vlastní cestu, sledoval jsem fragmenty jezevčí pěšinky a náznak průseku, a ejhle, nová zkratka byla na světě. Pousmál jsem se, když jsem tuto srnčí stezku nyní spatřil nepatrně vyšlapanější a položená dřívka dokonce naznačovala její průběh, aby se snad nebohý turista nedobral ke skále mimo «oficiální» mapovou trasu. Na Míchově skále si hlasy výletníků pochvalují, že tu dnes není takový provoz, a jmenují Roštejn, Javořici a jiné dominanty. «A tamhle je Špičák, největší kopec v okolí!» Jakási žena to někomu překládá do angličtiny. Snad jedině Holanďanovi. Pod Míchovou skálou, v místě zvláštní prohlubně – snad po dávné těžbě kamene? –, je svah nyní vykácen, a tak se z okraje této kameny poseté polopropasti rozprostírá výhled na rybník. 500 metrů západně od rozcestí k Míchově skále probíhá těžba harvestorem. Pokud si dřív v návštěvní knize někdo stěžoval na nudnou a takřka skličující rovnou cestu smrkovým lesem, v němž se nic neděje, nyní již tyto deprese může hodit za hlavu. Na 1,5 km dlouhé rovině se střídají holiny, les jehličnatý i listnatý, přehlídka terénních vozů a další lesní techniky. U studánky Ve Štráfu dva harvestory a dodávka Slováků. Přemýšlím, co za okres je TS, a nemám ponětí. Tvrdošín. V lese se, mimo pár uschlých smrků, vegetace jenom zelená. Na celém severovýchodním svahu Javořice, u cest a v propustcích pod nimi, zurčí tisíc potůčků. Odvodňují, nebo spíš zalévají? Nakonec se slévají v mohutný přítok Pařezitého rybníka. Nabírám u cesty vodu do PET lahve. Kdepak rašelina. Jemně nažloutlou barvu a chuť lesní prsti nese už voda ze svahů Javořice. Smrk stojící uprostřed rozcestí u Březové boudy označen k pokácení. Nechápu proč. Jemně prší, vzduch nad asfaltem voní známou kyselou vůní.

30. 6. 2020
V jednu hodinu v noci policisté pomáhají a chrání prázdné dřevařské kamiony v Mrákotíně. Čekal jsem, že po včerejším vydatném dešti hladina Pařezitého rybníka vystoupila o 20 centimetrů, a je tomu právě tak. Kdy jindy pomocí stébla trávy změřit výšku přelivů, než v noci. Levý bezpečnostní přeliv, který byl zvýšen pro ochranu Řásné před povodní, tedy zasahuje 40 cm nad normální hladinu, zatímco hrana pravého přelivu, který odvádí vodu mimo Řásnou, žádnou rezervu neponechává, jsouc ve shodné výšce s normálem.

23. 6. 2020
Na Javořici probíhá (už asi týden, a pár dní ještě bude) demontáž starých analogových (televizních?) antén; pravděpodobně budou nahrazeny digitálními anténami rozhlasu. Sundávají je polští záchranáři (polsky se to řekne Górskie ochotnicze pogotowie ratunkowe Krynica Zdrój).

16. 6. 2020
Zapršelo, hladina Pařezitého rybníka povyrostla za dva týdny o 20 cm – a tráva v něm snad ještě víc. Už se tu zas cáchají maminky s dětmi. Cesta po hrázi byla vysypána jemným pískem pro pohodlnou chůzi naboso. Kdesi daleko pod Míchovou skálou burácí nějaké turbozvířátko, skrývá se mezi stromy. Sahám po puškohledu a ze hráze určuji. Traktor Valtra T151 s hydraulickou rukou Palms. Areál vysílače obsadili lesní dělníci: auto z Polska, kamion a náklaďák s mobilním štěpkovačem klestu. Na JZ konci Štráfu F otečkované tucty stromů k poražení. Létali tu žluťásci, teď tu budou létat třísky. Všude v lese bzučí pestřenky, na pěšinách u kaluží včely.

13. 6. 2020
Po půl roce byla aktualizována Kůrovcová mapa. Skoro to vypadá, že se z České Kanady brzy stane něco docela jiného, kde už neporostou smrky jako v Kanadě.

4. 5. 2020
Z Pařezitého rybníka ubývá voda – 2 cm za dva týdny. Zato na východní stráni Širokého kamene (772 m n. m.) a přilehlém jižním údolí až k vodárně u Čejkovny dosud probíhá těžba, jako by zde měla vzniknout přehrada. Vykácená část lesa JV pod Míchovou skálou odkryla výhled k rybníku. Sjet na kole omylem z přímé trasy Javořice–Pařezitý rybník ke Lhotce a dvakrát při tom obkroužit Horní Mrzatec, jeví se být na první pohled takřka nemožné. V druhém případě je to celkem únavná anabáze. Řidič lesáckého Mitsubishi, stíhající Tatru se dřevem, čímž míjející na lesní cestě cyklistu nejmíň sedmdesátkou, je buď zatraceně zkušený, uvažuji, nebo naopak žalostně nezkušený. Ale pak vidím, že má na autě skejťáckou samolepku «Spitfire», takže možná ještě nemá řidičák. Za Sumrakovem si vykračují dva chasníci, jeden způsobně vlevo, druhý si to víří prostředkem. Inspirován střelcem v Mitsubishi, neslevuji ze 40 km/h ani o píď. Vyznavač Brownova pohybu uvolňuje vozovku na poslední chvíli, tedy podle svého pomaloběžného mínění; z pohledu řidiče mohl ještě nějakou vteřinu posečkat. Jeho májové provolání «To je ču⁠rák!» simultánně tlumočím do trubkové řeči. Jsme v tom spolu…

20. 4. 2020
Ze suchých stromů lezou larvy kůrovce, brouk je pod kůrou i v lapačích. Duo traktorů Stagry orá louku nad Světlou. Z rakouského kamionu, co přijel pro dříví k hájovně v Řásné, vystupuje čistokrevný Ukrajinec nebo Polák. Vypadá úplně jako Lou Fanánek Hagen.

20. 3. 2020
Na západním konci štráfu F vyznačeny stromy k poražení; mnohé neoznačené napadeny kůrovcem. 1. 4. 2020 Asi pět stromů zde pokáceno.


Deník 2019 ZDE.


Featured post

Inspirace pro Javořici

15. května 2019

Chtěli rozhlednu, ale postavili jim tam vysílač. Zdánlivě bezvýchodná situace má přesto řešení. Vysílacích věží dodatečně upravených na rozhledny (nebo opačně) není mnoho, ale existují. Přitom je zde určitě prostor, jak to technicky a esteticky zvládnout ještě lépe…


Na vrchu Merkur (668 m n.m.) u Baden-Badenu stála od 19. století kamenná rozhledna, a když se inžinýři v 80. letech rozhodovali, kam umístit vysílač, někoho tak osvíceného, jako jsme nyní my, napadlo, že hyzdit pěkný vrch dvěma samostatnými věžemi je hloupost. A tak vysílač vznikl jako přístavba již stojící rozhledny.

Na Javořici jde o situaci přesně opačnou, v jádru však zcela shodnou. Navíc o to jednodušší, že i ta nejvstřícnější «rozhlednová» přístavba zde může být – a věříme, že také bude – až do svého oficiálního zpřístupnění (a nejlépe i poté) maskována jako pouhé rozšíření vysílače, do kterého je každému obtížnému byrokratu kulové, neboť takovým věcem nerozumí.

Rozhledna Baden-Baden (Merkur)


Aktualizováno.

Ještě lepší příklad: televizní vysílač Bantiger v Bernu. K ocelovo-betonové věži vysoké přes 180 m bylo později dost neohrabaným způsobem přistavěno přístupové schodiště a vyhlídková plošina ve výšce 33,7 m.

A dojmy návštěvníků? Vybíráme dva obzvláště inspirující: «Žádná infrastruktura, jenom WC.» «Myslel jsem, že to schodiště není určeno pro veřejnost.» Ano, přesně takhle by to mělo být i na Javořici.

Už bylo dost všech těch rozhleden i «rozhleden» anotovaných v každém propagačním letáku, v novinách a na internetu. V jednom případě se dokonce konala i přednáška pro děti ve škole, aby postřehly, že kdesi byla postavena vyhlídková věž.

Cesta pro Javořici je cestou přesně opačnou. Žádné informace, žádné obrázky a televizní reportáže, žádné fejsbuky a návodné onlajn hova⁠diny. Člověk na Javořici musí přijít sám od sebe, stejně jako před milionem let. A když nepřijde, bude to jedině dobře. Do poslední chvíle musí tápat, co to vlastně bylo k vysílači přistavěno, za jakým účelem, a smí-li to použít.

Ani v mapě nebude nikdy žádný odkaz na rozhlednu. Jediné, co přibude, bude ta podivná konstrukce, která musí vypadat tak technicky, že i u bezbariérové lávky budete váhat, jestli to není jen nějaký větrolam a zda je to vůbec určeno k chůzi.


Kdo se příliš nabízí, věc jistá, aneb tě zklamal, aneb se chystá. (F. L. Čelakovský, Mudrosloví národu slovanského)


Když to zvládnou Němci a Švýcaři, co teprve pověstné zlaté české ručičky (zoufale prosící ty ukrajinské)


Featured post

«Mnichova skála» a Pařezitý rybník v roce 1900

26. listopadu 2018

Je libo doutník na mýtině?

Mnichova skála. Črty z domova. Napsal Frant. Novák (Fanči Markové.)
V Brně, 27. ledna 1901


Jak jsou ta místa dnes vzdálená! Rozletím-li se drahou – tu za den jich nedostihnu… ale vzpomínka přenáší mě k nim přes celou Moravěnku v jediném okamžiku.
Podávám ti ruku, krásná průvodkyně má!
Zajděme si jedenkrát ve kraj mládím posvěcený, k západní straně do Českomoravských hor, podívejme se na místa ona — ukrytá jako závojem začarovaným a proto širšímu světu neznámá, pokochejme se vůní staletých lesů tam rostoucích, občerstveme se lahodným výdechem rybníků mezi lukami a lesy ukrytých! Celý článek →

Featured post

Pocta «Pařezáku»

13. října 2018

Jak jsem se mýlil v rybníce

Není tomu tak dávno, co jsem Velký pařezitý rybník považoval toliko za jakousi povinnou zastávku všech uřícených cyklistů a dalších athletů, kteří, přiřítivše se z cesty na Javořici či Míchovu skálu, nepohrdnou příhodnou vodní plochou a provedou zde pár cvičených temp v nějakém vytříbeném plaveckém slohu a při tom se – rovněž povinně – vyfotí na sociální sítě. Jak žalostně jsem se mýlil!

Celý článek →

Featured post

Stavební manifest

3. dubna 2018

Co si myslíme o výšce rozhledny, činnosti vysílače a dalších záležitostech

1. Od počátku se nejjistěji jeví varianta rozhledny umístěné jižně od stožáru vysílače, ve vzdálenosti 100 až 250 m.

2. Navzdory obecně rozšířené mýlce jsme přesvědčeni, že Celý článek →

Featured post

Mapa rozhledu

15. června 2017

Elektrizující výhled na Temelín i páru Dukovan

Prakticky se z vrcholu Javořice zatím nelze rozhlédnout, tak jsme se rozhlédli teoreticky – z výšky 880 m n.m.
Celý článek →

Featured post

Jak by to vypadalo…

25. února 2017

Dokážete si představit Javořici i jinak než s jedinou veletyčí?

Podívejme se blížeji na některé návrhy rozhleden. (Nejsou zdaleka všechny – pro přehlídku všech návrhů klikněte ZDE.)

Pidižvík vysoký jako okolní stromy? Nebo něco víc? Celý článek →

Featured post

Deník (2019)

31. 12. 2019
Ohlédnutí za silvestrovskou akcí na snímcích Jiřího Daňhela a na videu Jos. Matouška.

Mediální šum ohledně «zákazu vstupu» letos nejmíň polovinu účastníků odlákal. (Pan Mazal z KČT Telč to ilustroval na příkladu samolepek, kterých se prodalo 530, zatímco jindy i 1200.) Úbytek turistů ale nebyl na závadu, aspoň se «oddělilo zrno od plev». Ti skalní přišli jako vždy; mnozí nejvyšší bod jihozápadní Vysočiny navštívili mezi 21. a 30. prosincem a v první dva lednové dny.

24. 12.
Javořice opět cílem před-štědrovečerních procházek (stejně tak i v neděli 22., soudě ze zápisů v návštěvní knize). Průjezd dvou psích mnohospřeží s vozíky, asi otec se synem. V zatáčce u přístřešku na mne volali «Ať žijí!», ale taky to mohlo být něco jako «Ačí!» a určeno psům. Mlhavý obrys Alp. Mám teorii, že když všichni sedí doma u pohádek, nejsou ve vzduchu emise z dopravy a průmyslu, čímž se dohlednost zlepší.

18. 12.
Jarní den, 10 °C. (Před rokem touhle dobou se na Javořici už týden běžkovalo.) Všichni na procházkách. Na Javořici ale celkem nikde nikdo. Klid od pil i strojů. Přes mýtiny skáčou srnky.

Ohýbej stromek, dokud je mladý 18. 12. 2019 Nad Světlou, 18. 12. 2019

17. 12.
Inverzní mlha. Nad 800 m n. m. polojasno. Silueta hor na západním a severozápadním horizontu (Kleť, Špičák atd.) nebývale ostrá. Dnes musela být výborně vidět i Sněžka. Škoda, že rozhledna byla zrovna zavřená. Duet motorových pil kdesi jihovýchodně pod vrcholem. Polední 140sekundová zkouška sirén na počest obětí ostravského incidentu. Na vrcholu Javořice slyšitelná (ve směru od Počátek) i přes poblíž hlučící vyvážečku.

Studánka «Pod Javořicí» Mlha nad Světlou Vlevo Kleť, vpravo Chlum 1191 m n. m.

8. 12.
Výborná dohlednost. Takže Alpy jako obvykle. Dokonce i v noci je z Javořice něco vidět…

Jak rychle se vlci objevili, tak rychle zmizeli. Mýtická vlčí smečka na Telčsku prý mohla být téměř rozprášena, domnívají se ochránci přírody a ukazují na spiknutí chovatelů a myslivců. Zprávu přinesl bulvár Aha! (a nikdo další). Ještě že vlci nečtou zprávy.

3. 12.
Pěkné počasí. Zdálo se mi to, nebo v dálce zahřmělo? Na zmrzlé zemi poprašek. Dva pilaři nad Světlou, jeden velmi družný: «Nazdar, co tu hledáš? Nevidíš, že se tu řeže, ku⁠rva?» Z nejtmavějšího Celý článek →

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

Nahoru ↑